Apokalypsa

Muž se vracel unavený z práce. Uplynulý týden byl hodně náročný – samá jednání velká klientská prezentace, služební cesta i pozdní vysedávání v kanceláři. Ještěže už začínal víkend. Těšil se domů za rodinou. Mohli by vyrazit někam na výlet. Nebo se potkat s přáteli. Měl by ženu vytáhnout mezi lidi.

Bezděky začal přemýšlet, kdy ji naposledy viděl namalovanou a oblečenou jinak než v její oblíbené mikině na doma. Byla to vlastně jeho mikina. Dneska už se její původní barva dala identifikovat jen stěží a u dolního lemu pozorný pozorovatel odhalil několik vybledlých nevypratelných skvrn. Jeho myšlenky samy od sebe zalétly k dávnému odpoledni, kdy na sobě měla jen tu mikinu, a ve slabinách mu povědomě zaškubalo. Mohli by si o víkendu užít trochu sexu.

Než se mohl začít zabývat počítáním, kdy to dělali naposledy (protože to vzhledem k mizerné frekvenci jejich intimních chvilek skutečně vyžadovalo vyšší matematiku), vyřítil se na něj z otevřených vrat jejich zahrady Dong – dvouletý zlatý retrívr – a svými třiceti kily živé váhy ho málem srazil k zemi.

Nadšený běh a následný skok však vůbec neodpovídaly jeho vzhledu. Pes totiž silně krvácel. Navíc by úplně mokrý. Na mužově obleku zanechával podivně lesklé červené stopy. Chtěl ho chytit za obojek, ale zjistil, že žádný nemá. Namísto něj měl kolem krku uvázanou jednu z jeho zánovních kravat. Když psa uklidnil natolik, aby mu mohl prohlédnout rány, zjistil, že rudé fleky na jeho těle nejsou od krve. Při bližším ohledání zjistil, že je to směs červené barvy, něčeho hodně smradlavého a třpytek ve tvaru miniaturních srdíček. Co se to proboha děje? A kdo nechal otevřená ta vrata?

Pospíšil do zahrady. Z venkovního kohoutu proudem crčela voda. Zavřel ji. Nikde nikdo. Jen před otevřenými vraty garáže se bez ladu a skladu povalovala kola (včetně toho jeho) svázaná obinadlem, zimní brusle s vyšněrovanými tkaničkami, rozsypaná sada šroubováků, palička na maso, dětský lékařský kufřík a hever. Uprostřed garáže ležel převržený kbelík s onou třpytivě červenou směsí, takže na podlaze se rozlévala „krvavá“ louže. Všemi možnými směry z ní vedly cestičky otisků Dongových tlapek.

Ze zadní zahrady se ozýval podivný zvuk. Jakési huhlání. Když tam doběhl, zjistil, že z terasy zmizel stůl i židle. Ty společně s vypuštěným dětským bazénkem, rezavým kusem vlnitého plechu, žebříkem a dvěma štosy prázdných květináčů tvořily v rohu zahrady jakousi provizorní barikádu. Na noze jedné převrácené židle povlával povlak na polštář. Uprostřed zahrady byly zapíchnuté vidle. Všude kolem se vůbec povalovaly věci, které tam neměly co dělat – obaly od sušenek, dcerčina vílí křídla, manželčin klobouk a jedna bota na jehlovém podpatku, osuška, naběračka na zmrzlinu plná bláta, plán města a opalovací mléko, které bylo navíc napůl vylité. Jakoby tu někdo pořádal podivný piknik.

Když se otočil, s hrůzou zjistil, že na zdi domu je neuměle vyvedený třpytivě červený nápis: „SMŇER JÍZDY“ a veliká šipka ukazující vzhůru. V trávě se povalovala štětka na nádobí, kterou pisatel zřejmě použil jako provizorní štětec.

Z balkonu visel provaz na jehož konci se pohupoval oběšený plyšový jednorožec.

S neblahou předtuchou začal volat na děti i manželku. Odpovědí mu bylo jen ono podivné mumlání, které zaslechl už dřív. Ozývalo se odkudsi nad jeho hlavou. Vzhlédl. V koruně ořešáku zahlédl svoji tříletou dceru. Seděla obkročmo na jedné z tlustých větví zády ke kmeni. Přes ústa měla nalepenou širokou kobercovou pásku a slzy se jí řinuly proudem. Až teď pochopil, že je ke stromu přivázaná. Tkaničkami z bruslí! Sebral žebřík z barikády a děvčátko osvobodil. Byla v pyžamu, ověšená šperky, které identifikoval jako manželčiny, v zaťaté pěstičce rozmatlané zbytky čokolády ještě s kusem alobalu.

„Proboha, co se stalo? Kde jsou kluci? A kde je maminka?“ Byla tak vyděšená, že se nezmohla na odpověď. Jen ukázala k domu. S dcerkou v náručí k němu tryskem zamířil. Dong si to vyložil jako pobídku ke hře na honěnou, přičemž opět proletěl červenou louží. Muž proběhl garáží a uslyšel podezřelé pípání. Bomba?!?! V mém domě?!?!

V chodbě zakopl o koš se zimními čepicemi a rukavicemi, který býval v tomhle ročním období za normálních okololností uložen hluboko ve skříni v podkroví. Dneska ale nic normální nebylo. Pípání se ozývalo z kuchyně spojené s obývákem. Po něčem uklouzl a sotva udržel rovnováhu. Na zemi byla louže kefírového mléka. Krabice od něj ležela o kousek dál, roztržená způsobem, který naznačoval, že na ní někdo vší silou dupnul. Cákance na zdi i podlaze všude kolem zase dávaly tušit, že v té chvíli byla plná.

Postavil dceru na zem. Na stole leželo několik talířků a misek. Všude kolem nich i na podlaze v okolí stolu byly zbytky nejrůznějších sušenek, lupínků a křupek. Prázdné obaly se povalovaly všude. Celý stůl byl zapatlaný od nutely a uprosřed stála otevřená láhev Coca-coly. Pípavý zvuk vydávala dokořán otevřená lednice. Zavřel ji. Pípot okamžitě ustal. Zděšeně se rozhlížel kolem.

Pokud na zahradě vládl nepořádek, tady byla naprostá spoušť. Před zapnutou televizí, která zrnila, ležela na hromadě zpřeházená DVDčka vysypaná z obalů. Na gauči převržený koš s původně vypraným prádlem. Na jeho hromadě si momentálně s úsměvem od ucha uchu hověl Dong a všude dál rozmazával smradlavou červenou třpytkobarvu. Velký fíkus byl zlomený v půli a omotaný blikajícími vánočními světýlky. Uprostřed pokoje ležely několikery nůžky, zapnutá baterka, lepidlo bez víčka, sáček vaty rozcupovaný na cimpr campr, sešívačka, fén a odstřižky barevných papírů. Všude se povalovaly kostičky z lega, autíčka a kusy modelíny. Konferenční stolek byl kolem dokola důkladně oblepený lepicí páskou, na níž bylo na několika místěch napsáno: „POLICIE NEŠAHAT!“.

Kdesi tekla voda. Znovu zkusil zavolat na ženu a syny. Kluci se po chvilce vynořili z koupelny. Jeden z nich měl na sobě (jeho) svetr a byl úplně mokrý. Na podlaze za sebou zanechával obrovské louže. Druhý měl v jedné ruce rybářský podběrák, ve druhé (jeho!) profistopky a na hlavě cedník jako helmu.

Chvíli na sebe vzájemně překvapeně civěli.

„Co se tu proboha živýho děje??? Kde je máma???“

„Nahoře. Leží tam.“

„Jak leží? Je jí zle?“

„Asi.“ Dvojčata synchronizovaně pokrčila rameny.

Co když měla infarkt? Nebo mrtvici? Je mrtvá??? A ti pitomečci zabednění jí ani nepomohli! Sprintoval po schodech, přičemž znovu volal její jméno. Horní část schodiště byla zatarasená shlukem kartonů a krabic nerůznějších velikostí. Nikdo neodpovídal. Dveře do ložnice byly zavřené. Málem je vyrazil, jak do nich vtrhnul.

Ležela na posteli, na uších sluchátka. Při jeho vpádu leknutím nadskočila a přidušeně vykřikla. Hned se ale vzpamatovala a se smíchem poznamenala: „Tys mě teda vyděsil.“

Nevěřil vlastním očím. Nejenže byla živá a evidentně zcela v pořádku. Na hlavě měla složitý účes, nalakované nehty (a to i na nohou!) a byla nalíčená. Na sobě lehké letní šaty, které na ní neviděl už několik let. V rukou rozečtenou knížku.

„Co to má, do prdele, znamenat???“ zahřměl naprosto vyvedený z míry. „Celý dům je vzhůru nohama!“

Znovu se zasmála.

„Víš, jak se každý večer nechápavě ptáš, co jsem jako celý den dělala? Tak dneska, lásko, dneska jsem nedělala vůbec nic.“

o o O o o

Pointa tohoto příběhu není z mé hlavy. Na podobný jsem narazila na internetu kdysi, když byl Matyáš ještě miminko (a už tehdy mě pobavil). Včera, když manžel přišel z práce v extrémně „milé“ náladě, musela jsem si na něj chtě nechtě vzpomenout. Chvíli jsem zkoušela hledat, ale marně. Tak jsem si napsala nový.

EDIT: Aby to někdo špatně nepochopil (a aby to v komentářích nezapadlo) – můj muž mi doma pomáhá, a to opravdu hodně. Vzhledem k tomu, že je výrazně pořádkumilovnější a mnohem líp vaří, je možné, že se jedná o jistý druh projevů pudu sebezáchovy (což ovšem není podstatné). Každopádně jelikož já trávím s dětmi o dost víc času, citelněji na mě také dopadají důsledky kombinace jejich kreativity, věděckých pokusů a hovězích nápadů. Toť vše.

Příspěvek byl publikován v rubrice Pisálkovy slovní hrátky, Srdíčkové malůvky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Apokalypsa

  1. marietulachov napsal:

    To je dokonalá parafráze na ten původní příběh! Nutno říct, že tenhle je mnohem kreativnější a barvitější (zajisté díky tvým kreativním dětem!) 😀
    Smňer jízdy mě bude provázet víkendem… Díky!

  2. lchoch napsal:

    Já původní příběh taky znám, i když jen jako fotku (asi). Tento byl ale mnohem kreativnější také napínavější. Chudák jednorožec:-)

    Jsem teď vlivem úrazu na 3 týdny bez možnosti používat pravou ruku a chudák můj muž už poznává, jaké to je dělat to, co dělám doma. Dřív myslel, že je to pohoda. Vzhledem k bolestivosti ale tuto svou metodu jako důkaz toho, co všechno doma děláme, nemůžu doporučit:-)

  3. Sedmi napsal:

    Taky znám původní, ale tenhle je lepší 😀 btw kolikrát jsem si říkala, že to někdy musím zkusit…

  4. Sedmi napsal:

    Jo a já jsem zase chtěla udělat takový komiks. Leží muž v posteli v pyžamu s mobilem v ruce a volá na ženu, tak pojď už ne, kde to vázne? A pod tím checklist večer muž: sprchnout, vyčistit zuby, číst si na mobilu, spát. Chechlist žena: uklidit nádobí z myčky, dát tam špinavé, zapnout, uklidit koupelnu po nájezdu dětí a muže, vytřít louže tamtéž. Vyvenčit psa, dát mu vodu. Dát kočkám do chodby vodu a granule na noc. Zkontrolovat všude okna a dveře, zamknout dům. Zamknout pracovnu a sklidit vše že stolu v kuchyni (jinak do rána rozkouse pes). Zavřít psa v kuchyni. Zavřít kočky na chodbě (jinak bude v noci bugr). Dát pusu dětem. Vyčistit zuby a odlíčit, pokud je teda co. Udělat cop na spaní, prevliknout a padnout…

  5. avespasseri napsal:

    Taky znám původní (a odkaz nemám), ale tenhle je dost napínavý :-))

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s