Přečteno

Faktomluva (Hans Rosling)

Zajímavá kniha, která vám jednoduchým a názorným způsobem ukáže, že se na dnešní svět a dění v něm díváte poněkud zkreslenou optikou 10 velkých omylů, a vysvětlí vám proč se tak děje. Spousta aha momentů. Řada lidí tuhle knihu považuje za velmi uklidňující, protože zjistili, že se světem to zdaleka není tak zlé, jak se může na první pohled zdát. Na mě to moc nefungovalo. Zaprvé, i kdyby mě Roslingovo vyprávění ukolíbalo, kapitola shrnující hrozby, jimž lidstvo bude čelit v nejbližších desetiletích, ten pracně stavěný optimistický obraz rozstřelí jak hejno holubů. Protože prostě několik zásadních průšvihů nevyřeší fakt, že se na ně podíváte jinou optikou. Zadruhé mechanismus „zlepšování světa“, který samovolně povede například k zastavení přírůstku populace na Zemi, sice podle všeho opravdu funguje, ale podle mě ne dostatečně rychle na to, abysme dřív naši planetu nezvládli učinit zcela neobyvatelnou. Nicméně rozhodně doporučuji přečíst. Mimochodem tam najdete velmi srozumitelně vysvětleno, proč i přesto, že se drtivá většina lidí obává klimatických změn, vlastně s nimi nikdo nic moc pořádně nedělá a dokonce ani těch pár odvážných, kteří bijí na poplach s pomocí katastrofických vizí (o Gretě T. o trochu níže), zdaleka nefungují tak, jak by jeden čekal. A to mi přijde jako dost podstatný poznatek.

Hodnocení: 8,5/10

Pianista (Wladyslaw Szpilman)

Autobiografický příběh polského Žida odehrávající se za druhé světové války. Knihu napsal a hlavně vydal Szpilman hned po válce. Tehdy ale byla rychle zakázána a musela počkat dalších 50 let. Obecné události jsou v podstatě dobře známé a moc nepřekvapí. Osobní příběh mladíka skrývajícího se před nacisty je ovšem skoro neuvěřitelný a závěrečná epizoda s německým důstojníkem je výbornou ukázkou ironie osudu ve smyslu „tohle nevymyslíš“. Takže potud skvělé. Nicméně jazykově mi knížka moc nesedla a špatně se četla. Bylo to hodně rozvláčné a nepříliš čtivě napsané. Proto zcela vyjímečně radši doporučuju film Romana Polanskiho, který byl podle knihy natočený a je výborný. Szpilmanův příběh je úžasným svědectvím své doby a film ho předkládá stravitelnějším a emotivnějším způsobem.

Hodnocení: 8/10

Gentleman v Moskvě (Amor Towles)

Tohle je tááák krásná knížka. Velmi sympatický, šarmantní (a fiktivní) hrabě Rostov prožívá život ve vynuceném domácím vězení luxusního hotelu Metropol v Moskvě. Vystrčí-li hlavu ze dveří, dost možná o ni přijde. Za dveřmi hotelu pak jakoby mimochodem ubíhají převratné události ruské historie 20. století. Je to milé, hravé, protkané jemným a chytrým humorem, optimistické (uvážíte-li, co všechno se vlastně v Rusku dělo). Čtivé, nenechte se odradit počtem stran. Mám v podstatě jedinou výtku – klidně bych té historie a faktů skousla výrazně víc.

Hodnocení: 9/10

Praha neznámá (Petr Ryska)


Tahle knižka mi ležela v knihovně dlouho a než jsem se k ní dostala, vyšly další tři díly. Autor psal původně blog Praha neznámá (poté, co zápisky převedl do knih, se na webu dnes zabývá spíše organizací vycházek). Název mluví sám za sebe – kniha vás zavede do opomíjených a přitom fascinujících koutů hlavního města. Barrandovské terasy, Stará Hostivař, Ořechovka či Klánovice. Historie místa i popis aktuální archotektonické situace. Všechno doplněno spoustou fotek, plánků, návrhy tras na procházku.

Hodnocení: 8/10

Nevyžádané rady mládeži (Marek Vácha)

Malá útlá knížečka, ale nabitá inspirujícími myšlenkami, které jsou sice primárně určeny mladé generaci, ale k zamyšlení nejsou na škodu ani pro starší ročníky. Sám autor nazývá svůj počin „kobercovým náletem“, a tím bezesporu je. Protože vám po přečtení v hlavě hučí a říkáte si, že tohle přesně vám někdo měl říct v těch patnácti či sedmnácti. Možná je Vácha místy až příliš tvrdý nebo nekompromisní (což podle mě může být u některých mladších čtenářů, bouřících se proti autoritě, kontraproduktivní), ale té naléhavosti rozumím. Rozhodně zajímavý a potřebný počin. Nechávám v knihovně a za pár let jako když najdu.

Hodnocení: 8/10

Mise Afghánistán (Tomáš Šebek)

Druhá Šebkova kniha, kterou jsem četla. Chronologicky předchází Africké zimě, kterou jsem zmiňovala minule. Je v ní víc doktroských termínů, míň osobních pocitů a zamyšlení. Ale neméně zajímavá, stejně vtipná, psaná osobitým stylem, jehož lehký macho nádech mi v tomhle případě překvapivě vůbec nevadí. Šílenost, absolutní zbytečnost a zároveň neřešitelnost válečného konfliktu, otupělost obyvatelstva, které si už zvyklo, nasazení lékařů (ať už místních nebo těch zahraničních), absurdnost některých situací korunovaná faktem, že několik měsíců poté, co se Tomáš Šebek z mise vrátil domů, byla mezinárodní a nestranná nemocnice Lékařů bez hranic jakousi nevysvětlitelnou chybou americké strany vybombardována. To všechno v knížce je. A taky apel na fakt, že v zásadě jsou všichni lidé stejní, bez ohledu na to, jaké vyzývají náboženství, kde žijí nebo jakým jazykem mluví. Víc takových knih, prosím.

Hodnocení 10/10

Mort (Terry Pratchet)

„O co se hraje?“ zašeptal přiškrceně.
KDYŽ VYHRAJEŠ, ZANECHÁŠ TĚCH NESMYSLNÝCH POKUSŮ DOKÁZAT, ŽE ZÁLEŽITOSTI LIDÍ ŘÍDÍ NÁHODA.
„Ano. Ano. A … když prohraju?“
BUDEŠ SI PŘÁT, ABYS VYHRÁL.

Mou nejoblíbenější zeměplošskou postavou je jednoznačně SMRŤ. Ten chlapík je prostě boží. Takový lehký autista (v nejlepším možném smyslu slova) ve slušivém pláštíku a s kosou v zašmodrchaném lidském světě. Proto mám ty díly Zeměplochy, kde vystupuje jako jedna z hlavních postav, nejraději. V téhle shání učně a nakonec získá … no, někoho, o koho asi tak úplně nestál. Jako většina ostatních dílů je i tento velmi vtipným (četla jsem ji nejmíň potřetí a furt se u toho řehtám nahlas) a čtivým odrazem našeho světa. Zařazuju si je vždycky mezi náročnější knížky jako takovou oddychovku.

Hodnocení 10/10

Kniha slou (Kamila Boudová)

Asi je už z názvu jasné, o čem tahle kniha je. Napsala ji žena, která se už po mnoho let zabývá udržitelnou módou a jejím propagovaáním, zakladatelka českých Slou days a autorka blogu slou.cz. „Teprve když zpomalíte, život začne být opravdová jízda.“ je mottem celé knihy, která je inspirací, jak začít s pomalým a udržitelným životním stylem. Pokud se těmto tématům už aspoň chvilku věnujete, nedozvíte se tu nic nového. Žádný závratný aha moment se aspoň v mém případě nekonal. Ale je to takové poklidné pozitivní čtení, pro každého, komu už klasický konzum leze krkem.

Hodnocení 8/10

Game (Anders de la Motte)

Tuhle knížku mi někdo z vás doporučoval (že by Martina?). Mno, rozhodně jsem to měla celkem rychle přečtený. Nápad s „hrou“, kdy se jen těžko odlišuje, co je skutečnost a co předem připravené kulisy, zdaleka není nový (kolikrát jsem si při čtení vzpomněla na Michaela Douglase a jeho Hru), ale je podaný relativně čtivou formou. Nicméně mi knížka nesedla. Zaprvé totálně nesympatický hlavní hrdina, který se prostě většinu času chová jako debil. Zadruhé určitá šablonovitost příběhu, kdy se stačí opravdu jen malinko zamyslet a je vám asi tak od půlky jasné, kdo tahá za nitky. Zatřetí anglické fráze. Pokud jsem to správně pochopila, ve švédském originále byly zrovna tak. Jenže potíž je ve vztahu k angličtině ve Švédsku a u nás. V severských zemích je angličtina přítomná mnohem víc a je tedy běžné (nebo minimálně uvěřitelné), aby postava běžnou řeč neustále prokládála anglickými hláškami, v českém textu to působí jak pěst na oko a při čtení to neuvěřitelně ruší. Ale možná je to celé jen tím, že takovéhle knížky moc nečtu.

Hodnocení 6,5/10

Král krysa (James Clavell)

Kdysi jsem na velmi vřelá doporučení začala číst Clavellova Šóguna a nedala jsem to. Bylo to táááák strašně rozvleklé, že jsem odložila asi po 100 stranách. Král krysa je až čtvrtou knihou v sérii, nicméně co do stránek je rozhodně nejtenčí, což byl první poztivní bod. Druhým bylo, že mi ji doporučil můj muž. Takže jsem se do ní pustila. Jednoduché čtení to rozhodně nebylo a chvílemi jsem se i tady prokousávala jen velmi pomalu. Konec druhé světové války v japonském zajateckém táboře. Knížka vycházející z autentických autorových zážitků, díky čemuž je snadno uvěřitelná. Děj až na pár momentů není nijak extrémně dramatický (uvážíte-li samozřejmě prostředí, v němž se odehrvá). Myslím, že víc než o příběh, šlo autorovi o popis toho, jak takový tábor fungoval, v jak šílených podmínkách v něm vězni žili a jak těžké muselo být zachovat si nejen zdravý rozum, ale často i obyčejnou lidskou důstojnost. Pohled na konec druhé světové války z úhlu, na který běžně nejsme zvyklí. Ale vrátit se k Šógunovi mě to nezlákalo.

Hodnocení 7/10

Aby dobro neškodilo (rozhovor se Šimonem Pánkem)

Šimon Pánek – ředitel Člověka v tísni – můj oblíbený dobrodinec už z pubertálních dob (kdy jsem nejmíň pětkrát jen kvůli němu viděla film Ireny Pavláskové Corpus delicti a některé pasáže i víckrát, a to i přesto, že Lenku Kořínkovou nemusím:)). Dneska si stejně tak nenechám ujít jeho rozhovory nebo vystoupení, protože to podle mě prostě má v hlavě neuvěřitelně srovnaný. Knižní rozhovor tedy nemohl být výjimkou. Opět pokud ČvT trochu sledujete, spousta informací pro vás nebude nová, nicméně stojí za to si knihu přečíst. Klidně i několikrát. Jasné (nevyhýbavé), věcné a srozumitelné odpovědi na důležité otázky, ať už z osobního života, prostředí humanitární pomoci nebo třeba týkající se uprchlíků. Dopručuju.

Hodnocení 10/10

Fotograf (Emmanuel Guilbert / Didier Lefévre)

Komiksovou formou zpracované vyprávění fotografa, který v se roce 1986 vydal do Afgánistánu, aby doprovázel Lékaře bez hranic a dokumentoval jejich práci v zemi poznamenané válkou. Cesta přes Pákistán, řada drobných lékařských i lidských epizod a v neposlední řadě i velmi dramatická cesta zpět. To všechno v obrázcích s minimem textu a v černobílých fotografiích. Zhltnuto za jeden večer, ale v hlavě zůstává dlouho. Moc pěkně vykreslený tehdejší život v Afgánistánu i mentalita tamních lidí, tolik odlišná od té naší.

Hodnocení 9/10

Maus (Art Spiegelman)

A ještě jednou obrázky, tentokrát z druhé světové války. Zobrazení holocaustu ve velmi oceňovaném komiksu mi přišlo zajímavé, i když úplně na zadek jsem se z něj neposadila (jak by možná zasloužilo). Nějak mě to úplně nevzalo (zajímavé, že se na tomhle shodnu s více autory komentářů na DK). Možná už jsem knížek z tohohle období přečetla moc, možná jsem zase na základě recenzí měla moc vysoká očekávání, možná mě rušily pasáže ze současnosti, protože mi připadaly zbytečně navíc. Nevím. Možná všechno dohromady. Každopádně pokud hledáte neotřelé vyprávění o holocaustu třeba pro puberťáky, kterým se nechce číst moc písmenek, tohle by mohla být možnost.

Hodnocení: 7,5/10

Mami přidej (Barbora Vajsejtlová)

Odpočinková, lehce předvídatelná a mile pozitivní knížka, která mě překvapivě dost bavila. Roční deník takové normální matky trpící lehkou krizí středního věku. Asi jsem se v tom viděla nebo co :). Ano, je to o běhání, ale rozhodně nečekejte nějaké návody, postupy a chytrá doporučení. Spíš se stane, že vás to tak příjemně namotivuje hnout zadkem, než že by se z vás najednou stal ultramaratonec. Letní oddychovka na dvě tři odpoledne.

Hodnocení 8/10

Ledová bariéra (Douglas Preston / Lincoln Child)

Svého času jsem knížky těhle dvou pánů hltala jak na běžícím pásu. Tohle byla jedna z mála, která mi z té doby zůstávala v knihovně dlouho nepřečtená. Vědecký thriller vyprávějící o nálezu největšího meteoritu na světě a pokusu dopravit jej přes půl světa, aby mohl být vystaven v muzeu. Pokud už jste nějakou z jejich knih četli, myslím, že si se 100% úspěšností tipnete, jak to celé dopadne. Což ale zas tak moc nevadí. V tomhle případě je totiž cesta důležitější než cíl. A ta cesta je napínavá, plná zajímavých technických řešení a nečekaných zvratů.

Hodnocení 8/10

Čurda z hlíny (Miloš Doležal)

Tři dokumentární povídky z doby protektorátu. Tři muži, kteří v rozhodující chvíli zvolili špatnou cestu. Konfident gestapa, spolupachatel vypálení Lidic a parašutista zrádce. Kniha je rozhodně plná faktů, která předkládá srozumitelnou a velmi přístupnou formou. Doplněno mnoha dobovými fotografiemi. Určitě zajímavá četba. Ale jedna věc mě trochu zklamala – nebo jsem spíš zase na začátku měla na základě recenzí jiná očekávaní. Myslela jsem, že v povídkách bude patrné, jak se z obyčejného člověka stává pod tlakem okolností krysa. A ono to tam není. Všichni tři jsou jako muži pochybného charakteru líčeni v podstatě od začátku, čímž přicházejí o lidskou tvář, kterou jim knížka měla dodat. Respektive nepřicházejí, protože ji vlastně nikdy neměli. Hajzl zůstává hajzlem. Tak či tak, rozhodně povinná četba.

Hodnocení 9/10

451 stupňů Fahrenheita (Ray Bradbury)

Myslím, že tohle už jste asi všichni četli a já jsem poslední pako, co takhle zásadní klasickou literaturu čte až po čtyřicítce. Další střípek do mého soukromého projektu knihy o knihách. Příběh z doby, v níž je největším hříchem číst a samostatně myslet. Ta knížka je naprosto šílená. Myslím, že v kontextu dnešních sociálních sítí, sledovacích kamer a konzumního způsobu života ještě daleko šílenější než v padesátých letech minulého století, kdy byla napsaná. Po celou dobu čtení mi běhal mráz po zádech hrůzou z toho, kam až se může lidská civilizace dostat v honbě za pohodlným životem bez komplikací plným moderních vychytáveček. Něco podobného jsem zažívala při čtení Orwellova 1984. Veledůležité varování a povinná četba. Prosím vás, mysleme (a čtěme knihy).

Hodnocení 9/10

Opráski z historje svjeta (Jaz)

Ultragigamegavtipné dějiny světa komiksovou formou. Opráski – infantilní kresbičky s popisky plnými zkomolenin a přesmyček, které v sobě skrývají překvapivé a netušené historické (ale i jazykové) poklady. Pokud je ještě neznáte, rozhodně doporučuju (najdete i na twitteru, instagramu a facebooku). Někdy se řehtáte ještě dřív, než dočtete. Jindy je potřeba se trochu zahloubat a případně i pohledat na internetu, než vám dojdou souvislosti. Dlužno dodat, že (anonymní) autor už zdaleka nekomentuje jen dějiny, ale najedete jeho neméně vtipné opráski najdete už i k současnému dění. Náš Matyáš si je okamžitě zamiloval a už čekáme na další díly z knihovny.

Hodnocení 10/10

Příběhy statečných (Iva Volková)

Knížku mi přinesla kamarádka, která se poměrně hodně angažuje v ochraně zvířat. Napsala ji žena, která založila útulek pro týrané psy. Kniha sleduje několik prvních let její práce, každodenní dřinu, drobné úspěchy, ale i překážky a neúspěchy. Především ale ukazuje, jak neuvěřitelně brutálně se někteří lidé ke psům chovají a ti i přesto dokážou při troše lásky zapomenout na všechny útrapy a člověka milovat. Literárně spíš průměrné – myslím, že se jedná o přepracované a doplněné statusy z facebooku, ale obsahově velmi silné. Kapesníky připravit do pohotovosti.

Poznámka: Knihu nelze koupit v knihkupectvích, protože ji autorka vydala na vlastní náklady a celý výtěžek z prodeje putuje na vážné a drahé operace do psích útulků. Lze objednat na rafael@rafael-ops.cz.

Hodnocení 9/10

Sapiens – Stručné děijny lidstva (Yuval Noah Harari)

A další důležitá kniha. Kdybych vám z celé téhle várky měla doporučit jednu jedinou, tak určitě tuhle. Autorovo zamýšlení se nad vývojem rodu homo sapiens a jeho cesty k ovládnutí planety Země. Někteří čtenáři jej vnímají jako „pohádku“ bez hlubšího kontextu, za mě řada „aha“ momentů a vysvětlení, která dávají smysl a zapadají jak do sebe vzájemně, tak do skládačky mých vědomostí a zkušeností se světem. Ne se vším nutně musíte souhlasit, ale určitě stojí za přečtení a zamyšlení. Čtivá a srozumitelná forma, stránky jen letí. Už mám také připravené další dvě Harariho knihy Homo Deus – Stručné dějiny zítřka a 21 lekcí pro 21 století.

Hodnocení 10/10

Tiché roky (Alena Morštajnová)

Alena Morštajnová už je sázka na jistotu. Přesto je tahle kniha jiná než Hana i Slepá mapa, což vás může lehce zaskočit. Jaksi komornější, na první pohled méně dramatická, taková nenápadná, přesto však neméně lidská a niterná. Jde k podstatě. Komunismus odhalující lidi na dřeň. Propracované postavy, které sice občas jednají blbě, zato ale naprosto uvěřitelně. Moc se mi líbí autorčin styl vyprávění. Je to čtivé, krásně napsané. Příběh jedné rodiny o tom, jak se někdy život může o 180 stupňů otočit ve zlomku vtěřiny a napravit škody může zabrat desítky let. Opět prolínání časových rovin a několika příběhů, které do sebe na konci zcela přirozeně vplynou.

Hodnocení 9/10

Sny a sekyry (Jiří Padevět)

Útlá knížečka sotva o 100 stranách, čekali byste, že ji budete mít za večer přečtenou. Ha, chyba lávky. Minipříběhy o zcela obyčejných věcech (oběd, přehazování hromady popela, hrající si děti) doplněné o nějakou záchytnou informaci – jméno, místo a/nebo datum. Někdy vám historická souvislost dojde okamžitě, jindy je třeba googlit. Já jsem četla v podstatě pořád s telefonem u ruky a i tam, kde jsem věděla, k jaké události se příběh vztahuje, dohledávala jsem si další informace. Je to jako droga. Na začátku nevíte nic nebo jen velmi málo. Pak se chytnete nějaké drobnosti, najdete zmínku na wiki a najednou zjistíte, že je hodina pryč a vy jste se naprosto ztratili v odkazech, protože je to tak strašně zajímavý. Za mě naprosto geniální kniha. Už se moc těším na Ostny a oprátky, které v knihovně čekají.

Hodnocení 10/10

Šikmý kostel (Karin Lednická)

V poslední době velmi opěvovaná kniha. A právem, i když to rozhodně není oddychová a jednoduchá četba. Vypráví příběh Karviné na přelomu 19. a 20. století a je třeba dodat, že je prvním dílem z chystané trilogie. Město, které zaplatilo obrovskou daň za dolování uhlí. Národnostní mix tamního obyvatelstva a násilné vytyčování hranic po první světové válce, o kterém se v učebnicích dějepisu mnoho nedozvíte. Lidské osudy na pozadí skutečných historických událostí. Ženy horníků ovdovělé po závalu v dole. Válka i denodenní tvrdá dřina bez konce. To všechno najdete v příběhu několika rodin velmi dovedně poskládaných jako puzzle. Krásný jazyk, prokládaný nářečím. Jediná výtka – neduh většiny ság, totiž že vyprávění jde lineárně dopředu tak, jak plynou životy hlavních postav – furt pryč a vlastně do nikam (já jsem holt na ty dramatické oblouky).

Hodnocení 8,5/10

Vlčí stopy (Tanja Askani)

Miluju vlky už od doby, kde jsem jako dítě poprvé četla knihu Farleyho Mowata Nedělejte poplach. Připadají mi tak důstojní a divocí zároveň. Fascinují mě. Proto byla tahle knížka pro mě must read hned, jak jsem ji uviděla. A nezklamala. Autorka (s českými kořeny) pracuje v Německu ve vlčí rezervaci a práce s těmito tvory je tak jejím denním chlebem. V knize popisuje nespočet zážitků ze společného života a doplňuje je nádhernými fotografiemi. Dozvíte se toho o vlcích spoustu, jak žijí, jaké jsou jejich společnské vazby i to, jak přijímají člověka jako parťáka. Máte-li nějaké předsudky o vraždících bestiích, tahle kniha vás jich spolehlivě zbaví.

Hodnocení 9/10

V lesích (Tana French)

Nejoblíbenější autorka mojí sestry. Dlouho mi tuhle knížku doporučovala a mě se do ní nechtělo, protože je to hrozně tlustá detektivka a ty já zas tak moc nemusím. Ale jelikož jsem obecně v posledních měsících přečetla několik dlouho odkládaných knih (že by ten koronavirus?), došlo nakonec i na ni. A dobrý. Napínavý, neotřelý a hlavně ne jednoduše předvídatelný, což je prostě u detektivky základ a přes něj u mě nejede vlak. Tady jsem dlouho nevěděla, kdo je vrah a i když už to víte, stejně je v knize ještě dost prostoru pro napětí z toho, jak to vlastně nakonec dopadne. Prolínání starého příběhu dvou ztracených dětí a aktuální vraždy malé dívenky. Výborně sehraný vyšetřovací tým, který je vám ihned sympatický. Hlavní hrdina tak trochu pako, který občas podělá, co může. Ale všechno uvěřitelný. Jediné, co bych vytkla je možná přílišná ukecanost. Do půlky jsem se místy nudila, ale jakmile se prokoušete cca 200 stranami, už to frčí a konec přijde najednou možná až moc rychle. Je to první kniha za série, takže myslím, že časem si přečtu i nějakou další (že by další výjimka v tom mém nečtení detektivek?).

Hodnocení 8,5/10

Zaklínač I. – Poslední přání (Andrzej Sapkowski)

Se zaklínačem Gerlatem jsem se poprvé setkala ve formě počítačového RPG, které mě hrozně bavilo a dlouho jsem vůbec nevěděla, že vzniklo na základě kultovních fantasy knížek. Teprve když začal všechen ten humbuk kolem připravovaného seriálu, říkala jsem si, že by nebylo na škodu si ten příběh přečíst. Než se do něj pustíte, je dobré vědět, že první tři knihy jsou jen soubory povídek v podstatě na sobě nezávislých, které vás pouze uvádějí do zaklínačova světa. Můj muž to nevěděl a trochu mu to pokazilo dojem ze čtení. Já jsem to narozdíl od něj věděla, takže mě to nezaskočilo. Ano, možná je trochu škoda, že to hned od začátku není celistvý příběh, ale Sapkowskiho svět je tak funkční a propracovaný a hlavní hrdina natolik sympaťák, že jsem se do čtení hned ponořila. Předchozí hraní hry mi možná trochu pomohlo se rychleji zorientovat, ale určitě to není nutné. Rozhodně přejdu k dalším dílům.

Hodnocení 9/10

Náš dům je v plamenech (Malena Ernman / Greta Thundberg)

Kniha pro všechny, kteří mají pocit, že šestnáctiletá Gréta se prostě na podzim 2018 z ničeho nic sebrala a sedla si s transparentem před švédský parlament, aby stávkovala za klima. A hůř, že ve chvíli, kdy slavila úspěch, její senzacechtivá matka ho začala zneužívat pro své vlastní zviditelnění bez ohledu na zdravotní stav svého potomka. Ne, ten příběh začíná mnohem dřív, už někdy v době, kdy Gretě bylo zhruba 11 a je natolik zajímavý, že rozhodně stojí za přečtení. Boj jedné rodiny s autistickými projevy dospívajících dcer, zoufalá snaha ochránit vlastní dítě, pochopit ho a podpořit, obrovské množství slepých cest a neúspěchů. To všechno a mnohem víc vedlo k těm dnům před budovou parlamentu, následně před mnohatisícové davy a třeba před valné schromáždění OSN. Greta Thundberg je fenomén, který lze jen těžko přehlížet. Řada lidí jí vyčítá způsob, jakým některé věci říká nebo fakt, že je tak mladá, případně, že je pouze loutkou v rukou ctižádostivých rodičů. Ale možná by stálo za to, zamyslet se i nad tím, co říká a jestli náhodou nemá aspoň v něčem pravdu. (Protože, jestli ji náhodou má, tak jsme dost v pr…).

Hodnocení 9/10

Bohemia (Jan Svěrák)

Tak tohle byl hodně velký krok mimo – to je tak když vyjímčně koukám jen na jméno a nečtu recenze. Čekala jsem skvělý příběh, protože přece „Svěrák“ a ono nic. Bylo neuvěřitelně o ničem. Zase nesympatický hlavní hrdina, namistrovaný až na půdu. Jakési odkazy na kulturní rozdíly mezi západem a postkomunistickými Čechami, které už dneska ale nikoho nepřekvapují. Období roku 2001, které tak nějak vyznívá naprázdno, a působí dojmem, že si autor tu dobu vybral jen proto, že potřeboval hlavní aktéry na chvíli „uvěznit“ na jednom místě, což mu poskytly události 11. září. Příběh v podstatě nijaký, bez nápadu, bez emocí. Násilně vecpané erotické scény, které vás ale rozhodně nerozehřejou. Dočteno ani nevím proč. Možná z jakési úcty k autorovi, možná proto, že jsem fakt až do konce čekala, že teď už to konečně začne celé dávat smysl a že to opravdu nebude tak blbý až do konce. Bylo. Bohužel.

Hodnocení 5/10

Kim Čijong [ročník 82] (Čo Namdžu)

Zase jedna oceňovaná knížka, tentokrát z Jižní Koreje. Hodně se mluví o důležitosti téhle knihy, o tom, jak přesně zobrazuje realitu postavení jihokorejských žen. Nepochybuji o tom, že je velice důležitá a otevírá cestu ke společenské diskusi. Nicméně nečekejte v ní nějaké hrůzy. Ano, postavení žen v Jižní Koreji rozhodně není záviděníhodné, stále se upřednostňují muži, a to již od útlého dětství. Ženy jsou stále považovány za jakési výrobny dětí, samozřejmě ideálně kluků, a pečovatelky (o manžela, rodiče, atd.). Ale! Já v té knize cítím i velkou naději – popisuje dvě generace žen a v podstatě jen za jejich života je patrný obrovský posun v myšlení celé společnosti. Hlavní hrdinka je na tom bezesporu výrazně líp, než na tom byla její matka a babička. Ano, působí to možná mrazivě, ale evidentně i ledy tají. Kniha mi navíc moc neseděla co do stylu, bylo to takové podivně studené. Bez emocí. Nicméně určitě zajímavý pohled do úplně jiné kultury.

Hodnocení 7/10

A ještě dopním blogy.

Žena s moly – pohled na svět s notnou dávkou sarkasmu a sebevědomého nadhledu. Vtipné, místy drsné, ale vždycky mě to dobře naladí.

Na okraj – příběhy lidí, kteří se rozhodli utéct z města na venkov. Dorpovázeno spoustou krásných fotek.

Příběhy lidí – rozhovory Silivie Dymákové (to jméno vám správně něco říká – autorka Šmejdů) s nejrůznějšími lidmi. Do hloubky.

Četli jste něco z výše uvedených knížek? Jak se vám líbily? A doporučíte mi něco?

Příspěvek byl publikován v rubrice Zápisky laskavého čtenáře. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Přečteno

  1. Martina napsal:

    Alinko, tak Game byl krok mimo, což mě překvapilo, protože opačně to funguje – cokoli Ty hodnotíš dobře, mě taky nadchlo 🙂 No, já jsem přečetla u Game jedním dechem i další dva díly (asi i tím, že to u mě nevyvolalo to porovnání s něčím podobným) a pokračovala ještě další knihou autora – Zimní oheň. Ta se mi snad líbila ještě víc, není tolik „ujetá“. Ale nikomu to nenutím.
    451 stupňů Fahrenheita jsem ještě taky nečetla, ale napravím to snad ještě do 40 :))) Díky za další tipy, už zase mám dlouhý seznam, jen teda nevím, kdy se k tomu dostanu… Já teď čtu Moriarty (Sedmilhářky) v originále, takže to mi zabere víc času… Ale zase je to větší výzva a líbí se mi to 🙂

    • Alinka napsal:

      Marti, úplně v pohodě. Ono to nebylo jako úplně mimo. Spíš se to míjelo žánrově. Klidně doporuč něco dalšího. Já jsem takovej rejpal, že mi je máloco dobrý. Ale písmenka je potřeba mít v zásobě :).

  2. Psice napsal:

    Spoustu knížek ukládám do wish listu, díky!
    Prahu neznámou jsem četla online, je to super inspirace na procházky s přesahem.
    Harari je pro mě taky spojnice s řadou aha momentů, doporučuju ještě Homo Deus. Faktomluvu mají dokonce v online bookingu naší knihovny, už na ni mám rezervaci:)

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s