Distanční výuka

Kdysi, v dobách svého teoretického mateřství (rozuměj před dětmi, kdy jsem měla zcela jasnou představu, jak skvělá budu matka), dokonce ještě i v době, kdy děti byly hodně malé (nepoučena dosavadním vývojem), jsem se poměrně často zaobírala myšlenkou na domácí vzdělávání.

V duchu jsem naprosto zřetelně viděla, jak společně procházíme encyklopedie a sledujeme vzdělávací pořady, vyrábíme zajímavé pomůcky a portfolia. Jak děti samy napíšou všech šest dílů písnaky během jednoho měsíce, protože jim je předložím v tu jedinou správnou chvíli, kdy jejich rozumový i motorický vývoj bude na takový úkol připraven a ony po něm prostě zatouží. Jak pojedeme v duchu myšlenek školy Marie Montessori, waldorfské a dalších, protože z každé si vezmu to nejlepší a celé to proložíme výukou v přírodě na zdravém vzduchu. Všichni budeme šťastní, z dětí vyrostou sebevědomé, všestranně vzdělané (to především) osobnosti a já porostu společně s nimi, protože právě v jejich nevinnosti a všeobjímající lásce je skryta všechna moudrost světa.

Postupně jsem od takových představ upustila z praktických důvodů, jelikož jsem nedokázala vymyslet, jak to celé skloubit s vlastní prací. Navíc mi s přibývajícími mateřskými zkušenostmi jakýsi tichý (leč neodbytný) hlásek kdesi vzadu v hlavě našeptával, že nelze zcela vyloučit možnost, že bych je v průběhu takového vzdělávacího procesu oba dva zabila (nedopatřením samozřejmě!).

A pak přišel sociální experiment jménem Covid-19 a s ním demo takového homeschoolingu v podobě distanční výuky, aby mi společnými silami ukázali, jak moc správné takové rozhodnutí bylo.

(Tím „sociálním experimentem“ nechci v žádném případě podporovat nejrůznější konspirační teorie o původu a účelu viru. Ale zaprvé, s jistou dávkou zvrácenéího masochismu fascinovaně sleduju, co globální pandemie s druhem homo sapiens dělá. Zadruhé, kdo jednou přečetl Stopařova průvodce po galaxii, nemůže se už nikdy zcela zbavit myšlenky, že celá naše existence je jen takový malý vtípek Hlubiny myšlení, který hledá otázku pro svoji vlastní geniální odpověď.)

o o O o o

Je 8:00.

Manžel odjíždí za prací nejméně přes tři okresy. Já ho podezřívám, že se v předtuše věcí příštích jen zbaběle snaží maximalizovat vzdálenost mezi sebou a námi. Má od zaměstnavatele jakýsí propouštěcí glejt, nicméně na můj rozespalý dotaz, zda situaci, kdy ho zastřelí na vojenském checkpointu na hranicích hlavního města, pokrývá jeho životní pojistka, reaguje filozofickou úvahou s nejasným závěrem.

Vstávám. Jelikož je třeba myslet pozitivně, umiňuju si, že dnes dopoledne budu svoji pozornost směřovat především na svoji práci, kterou tak zvládnu v rekordním čase a budu se moct věnovat i jiným aktivitám. Včera mi děti vyčetly, že sedím celý den u počítače a pracuju, přestože má oficiální pracovní doba činí 5 hodin denně. S tím je dneska konec.

S vědomím, že do začátku školních online konferencí zbývá celá hodina, zlehka budím děti, aby měly dost času na všechny ranní úkony a jdu chystat snídani. Notebook zatím nezapínám, je třeba začít den příjemně – proto si napřed uvařím čaj a s nohama na stole přečtu aspoň jednu kapitolu v knížce.

Po půl hodině (a třech kapitolách) si uvědomím, že do kuchyně dosud nikdo nedorazil. S neblahou předtuchou jdu do dětského pokoje, kde se za posledních 36 minut nic nezměnilo, a s hudráním všech zainteresovaných stran vytahuju děti z postele.

Když se konečně uráčí dorazit oblečené, (možná) umyté a (rozhodně ne) učesané ke stolu, zbývá do začátku školy pět minut. Mezi jednotlivými kousanci do toastu startují počítače, přičemž drobí do klávesnic a myši oblemcávají paštikou. Zcela automaticky a zbytečně jim připomínám, ať hrnky dávají od strojů a vlastních loktů dál.

8:57 – na Barčině notebooku se spouští aktualizace softwaru, kterou ve svém nutkání klikat automaticky na všechno „OK“ odsouhlasí. Odhadovaný čas 4 minuty, které ve skutečnosti trvají 7 a další 3 si vyžádá restart. Takže se připojuje s mírným zpožděním a nemá tušení, co má dělat. Zeptat se nemůže, protože paní učitelka dala všechny na mute, aby jí do výkladu aspoň chvíli nežvanili. Na dotaz po chatu jí sice nikdo neodpoví, ale obrazovku zaplaví smršť veselých gifů.

Matyáš je už připojený, ale zoufale hledá sluchátka, penál a správný sešit. Vypadá to, jako by jeho školní batoh vybuchl, protože celý jeho obsah se válí po zemi v okruhu tří metrů. Kočky to považují ze velice zajímavé zpetření a okamžitěš se v tom marastu začínají honit. Matyáš na ně ječí. Barča ječí na něj, protože neslyší, co se učitelka říká.

Já odcházím středem zapnout vlastní notebook a trochu lituju, že jsem to neudělala hned ráno, když jsem na to měla klid. Je 9:22. Stále ještě existuje teoretická možnost, že ve 14:30 ho budu moct zaklapnout.

9:42 se ozývá zoufalé volání o pomoc. Rozdováděná kočka přeběhla Matyášovi přes klávesnici a otočila mu obrazovku o 90°. Příštích 8 minut trávím googlením příslušné klávesové zkratky, zatímco synátor se s hlavou zalomenou do pravého úhlu pokouší řešit zadanou slovní úlohu.

10:05 – Barunčina paní učitelka testuje nový systém, který spočívá v rozdělění žáků do skupin tak, aby se zefektivnila výuka. 35 minut tráví vysvětlováním, kdo se má kdy připojit a co mezitím mají dělat ti, co budou offline. Akce takového rozsahu se bohužel neobejde bez asistence rodičů. 10 minut se pak věnují samotnému vyučování. Na závěr paní učitelka konstatuje, že to bylo skvělé a že si to brzy zopakujeme.

10:27 – mi píše druhá paní učitelka, že Matyáše nikdo z nich neslyší, i když má podle všeho zapnutý mikrofon. Jdu to řešit. Mikrofon je v pořádku. Matyáš prostě jen z nějakého důvodu není schopen mluvit na své ploché spolužádky nahlas a kuňká. Odpovídám v tom smyslu učitelce a jemu vyhrožuju, že pokud nebude mluvit pořádně, nedostane oběd. Celých 30 vteřin pak mluví opravdu nahlas.

10:48 – slyším Barunku, jak paní učitelce hláskem na pokraji pláče oznamuje, že nemůže najít kostičky s písmenkama a tudíž nezvládne splnit právě zadaný úkol. „Chuďátko moje malý bordelářský“ pomyslím si něžně. Ale je mi to divný, protože jsem je viděla mezi jejími učebními pomůckami. Jdu se tam podívat. Kostičky jsou na svém místě. Kdo na svém místě není, je Barča. Sedí pod stolem a vesele designuje kočkám nové obojky.

11:17 – Matyáš vříská. Ač nemají hodinu tělocviku, ale angličtiny, podařilo se mu zaseknout si v poměrně bolestivé gymnastické poloze nohu v opěradle židle. Noha nejde ven. Při jejím vyprošťování mu dost nevybíravým způsobem nadávám do blbečků, abych následně zjistila, že ten expert si nevypnul mikrofon.

11:31 – „Mamíííí !!!“ Jeden z kluků v Barčině třídě sdílí všem ostatním svoji obrazovku s micraftem, aniž by to po něm někdo chtěl. Paní učitelka (nepříliš zdatná IT odbornice) napřed vůbec netuší, která bije. Když pochopí, neví, co s tím. To naštěstí vědí všichni přivolaní rodiče a jeden přes druhého radí. Jediný, kdo rodiče nezavolal, je onen chlapec, který si momentálně soustředěně vyšťourává špínu mezi prstama na noze a rozhodně nevypadá, že by se hodlal řídit instrukcemi, které se na něj z obrazovky hrnou.

11:45 – začínám konferenční hovor, který má trvat maximálně 15 minut. Přichází Matyáš a něco chce. Ukazuje se, že v průběhu hodiny (omylem!) zapnul nahrávání a neví, jak ho vypnout. Já taky ne. Kouzlo distanční výuky je mimo jiné v tom, že dokáže skutečně kvalitně prověřit vaši počítačovou gramotnost. Vracím se ke konferenci.

12:05 – hovor pokračuje. Přichází Matyáš a něco chce. Bez dalšího ho vykazuju z místnosti.

12:49 – hovor stále pokračuje. Přicházejí oba dva a prudí, že chtějí jíst. Říkám jim, že hned přijdu.

13:06 – patnáctiminutový hovor konečně končí. Jdu připravovat oběd, V kuchyni je neuvěřitelný bordel. Zjišťuju, že potomstvo se už obstaralo samo. Snědli půl kila jogurtu, maďarskou klobásu a tabulku čokolády na vaření. Obědvat už prý nechtějí.

13:24 – volá mi Barunčina paní učitelka, že Barča se neúčastnila poslední čtvrt hodinu výuky a ať si tedy z češtiny dodělá cvičení 3 na straně 57. Když se snažím zjistit proč se odpojila dřív, sdělí mi má drahá dcera lakonicky, že se jí vybil počítač a už nemělo cenu ho znovu zapínat. Ale že to cvičení teda za chvíli udělá.

13:52 – přijde zoufalý Matyáš, že neměl vytištěné nějaké papíry na přírodovědu a že mu tím pádem chybí část práce, kterou má odevzdat. Když se ptám, proč je neměl, odpoví, že za to můžu já, protože když je chtěl vytisknout, telefonovala jsem a vyhodila ho z pracovny. Listy tiskneme a společně doplňujeme.

14:10 – požaduju po Barče předložit ke kontrole dokončené cvičení 57/3. Nemá ho a dělat ho nebude, protože je pitomý. Příštích 27 minut o tom ve velice vypjaté atmosféře zuřivě diskutujeme. Další 3 minuty jí trvá, než ho skutečně napíše.

14:30 – konec mé pracovní doby. Děti významně poukazují na hodiny a když jim oznámím, že nemůžu, protože jsem za dnešek ještě nic moc neudělala, svorně mi oznámí, že jsem špatná matka, protože pořád jenom pracuju.

17:34 – vrací se manžel a nesouhlasně pozvedává obočí nad tím, že v tuhle dobu stále ještě sedím u počítače.

Ale zítra … zítra už to fakt dám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Barborka, Co přinesl den, Matyášek, Výchova a péče, Vzdělávání. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Distanční výuka

  1. Psice napsal:

    Uplne si vzpominam na tyhle zachvevy, ktere mnou prochazely nekdy v predskolnim veku. U nas by to skoncilo nejspis tim, ze bych se zabila ja, protoze pokud neco bytostne postradam, je to trpelivost – ocitam se na hrane i pri vyzadanych pokusech o zvysovani PC gramotnosti me matky, natoz o nevyzadanou vyuku. Ostatne nekdy na zacatku skolni vyuky mi doslo, ze mi k realizaci bohate staci delat s detmi ukoly.

  2. Sedmi napsal:

    Jsem na tom teď stejně.. Jen ale vtip je v tom, že tohle není, jak má vypadat domácí škola….

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s