Démolition mademoiselle

Skoro rok máme kočky, ze kterých se někonec vyklubali kocouři, ale to je vedlejši. Už jsme si na sebe krásně zvykli. Víme, co od sebe můžeme čekat a s čím naopak nepočítat ani omylem. Mají své potřeby, rituály i manýry. Víme, že v pohodě zvládnou 2-3 dny doma sami, aniž by zbourali dům. Taky že dávají celonoční výlety, aniž by je něco přejelo nebo sežralo. Ráno a večer se přihlásí o gáblík a pokud nechcem, vůbec o nich nevíme. Jinými slovy začala to být nejspíš trochu nuda.

Drouhou možností je, že jsme se definitivně zbláznili. Jinak si nelze vysvětlit krok, který jsme učinili toto pondělí. Totiž pořídili jsme si psa. Přesněji psí holku. Tříměsíční neřízenou střelu, jejíž celoživotní misí bude evidentně zničit nám nejen barák, zahradu a blízké okolí, ale i zruinovat naše bankovní konta. A v neposlední řadě nad vší pochybnost dokázat, že můj muž, který minimálně čtyři roky tvrdošíjně trval na tom, že psa NE!, měl samozřejmě se VŠEMI! svými argumenty NAPROSTOU! pravdu.

Slečna Izzara. Je rozkošná. Tak rozkošná, že v podstatě nemůžeme jít po ulici, aniž by nás co dvacet metrů někdo nezastavoval, aby se na ni přeptal nebo si ji mohl pohladit. Coby komorné/kuchařce/všeobecné posluhovačce královny krásy minimálně středoevropského regionu mi to přijde strašně otravný. Vždyť jí to stoupne do hlavy.
„Já venčím tebe. Když jdu, tak jdeš taky, Když běžím, běžíš. To je jedno, že už nemůžeš. Když se zastavím, tak prostě počkáš, až si to rozmyslím. Třeba půl dne. Chápeš, ne?“

Víc napíšu někdy, až tohle mimino trochu povyroste a nebudeme vstávat xkrát za noc. A taky nebudu muset co 30 vteřin kontrolovat, co kde trhá na cucky. Nebo vytírat loužičky. Případně řešit konflikt kocouři-pes. (Takže tak za pár let odhaduju.)

Milujeme ji. Dalmatin rulez forever.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den, Naškrábáno. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Démolition mademoiselle

  1. Martina napsal:

    Bavíš a děsíš mě zároveň 🙂 Kočky už jsme dali dvě (jedna se odstěhovala k sousedům a jedna nenávratně zmizela), manžel nedávno přišel s tím, že kolega má koťata… ale odložili jsme to na příští rok. Ale jinak tvrdí, že psa fakt NE, tak mě trochu děsí, že i tyhle tvrdošíjné názory se dají změnit :)))

    • Alinka napsal:

      Hihi a ty jsi na straně manžela nebo psa? To je totiž zásadní otázka. Já byla pro psa a teď si chvílema říkám, že tak debilní nápad už jsem dlouho neměla. Ale zase jindy, že to byl nejlepší nápad ever. Tak ti nevim. Fakt se to dost podobá stavu, kdy se ti narodí první mimino a ty se potácíš mezi stavama absolutního štěstí a naprostýho zoufalství.
      Pokud byste ale byli proti psu oba dva, tak nehrozí, že vás děti přesvědčej oba dva. Navíc vy máte ještě výrazně větší zahradu než my. Tam se pes kdyžtak ztratí, kdyby bylo nejhůř ;).

  2. Martina napsal:

    :)) Já psa nechci. Prožila jsem se psem celé své dětství a celou dobu mě štvalo, že často jsme nikam nemohli jet, protože se řešilo, kam bychom dali psa. Ale zase znám i ty výhody, takže bych se nechala asi přesvědčit snadno. Děti mají nápady různé. Faktem je, že momentálně spíš tíhnou k těm kočkám 🙂

  3. Sedmi napsal:

    LOL vítej v klubu…

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s