Režim u miminka … ano nebo ne?

K napsání tohoto příspěvku mě inspiroval článek na blogu Luxusní život Vanilky ohledně zavádění večerního rituálu u miminka. Jak si můžete povšimnout v diskuzi, trošku jsem se rozepsala (ano, zase jsem dělala nejchytřejší ze všech). Vzpomněla jsem si u toho, jak jsem nad rituály a obecně miminkovským režimem hloubala já, jak pečlivě jsem vše studovala v chytrých knihách a následně se pokoušela o aplikaci čerstvě nabytých vědomostí v praxi.

Matyáš – miminko s režimem

Asi všechny chytré knihy se shodly v tom, že rituály a režim jsou pro miminko důležité, že mu dávají pocit jistoty a bezpečí, protože ví, co a kdy se bude dít. To celkem dává smysl. U Matyáška jsem se tedy vpodstatě od jeho narození snažila něco takového zavést. Měli jsme především dva pevné body denního programu.

Prvním byla odpolední procházka s kočárkem. Přesně ve 13:00 jsem vyrážela ven bez ohledu na počasí. V dešti i při sněhové kalamitě jsem brázdila přilehlým okolím celou hodinu a půl. Nemohla jsem se vrátit ani o minutu dřív, protože kdyby se Matyáš vzbudil dříve než v půl třetí, chtěl by následně i spinkat dřív než v pět a pak už by mi to nevycházelo až do večera, aby usínal každý den ve stejnou dobu. Pokud jsme nebyli doma a zrovna někde cestovali, tvrdohlavě jsem lpěla na tom, aby jízda autem vycházela přesně na dobu Matýskova spánku.

Druhým pevným bodem bylo večerní koupání. Začínalo vždy přesně v 19:40. Vzpomínám si, jak jsem jednou hrozně panikařila, protože Matyáš byl hodně unavený a dožadoval se koupání dřív (už v 19:20!!) a já ho houpala a utěšovala a chovala a vysvětlovala mu, že ještě se koupat nemůže, protože na to ještě není správný čas. Odpovídal mi hurónským řevem. Myslím, že jsem slevila na 19:35, ale koupání jsem o těch 5 minut nakonec stejně natáhla. Po koupání následovala přesně podle příruček masáž, čištění oušek, oblékání pyžamka, aplikace vitamínů, česání vlásků, pusa tátovi, kojení, odříhávání, uspávání.

Poznáváte se nebo si spíš klepete na čelo? Dneska (dokonce i teď ve chvíli, kdy tohle píšu) se nad tím musím pousmát :).

Má posedlost dodržováním přesného režimu (možná) vedla k tomu, že Matyáš měl zhruba od šesti týdnů skutečně absolutně pevný vlastní režim. Vstával v 7:40, znovu usínal v 10:00 a spal 45 minut, dalším spánkem byla již zmiňovaná procházka od 13:00 do 14:30 (pokud se stalo, že spal i po příjezdu domů, nejpozději v 15:00 jsem ho šla vzbudit), poslední denní spaní měl od 17:00 na dalších 40 minut a po koupání usínal na noc kolem 21:00. V noci se budil v 1:00 a ve 4:30. I po téměř třech letech si ty časy pamatuji, tak moc se den co den opakovaly.

Nesmějte se, fungoval skutečně jako hodinky, s odchylkou maximálně 10 minut. A pokud došlo (i přes mou úpěnlivou snahu) k nějaké odchylce, dával velice důrazně najevo, že takhle tedy ne a že (ne)chce spát.

Takto mu to vydrželo až do osmi měsíců. Pak se mu pomaloučku začaly tři denní spaní měnit ve dvě a já už na nějaké té minutě tolik nelpěla. Je pravda, že se s ním výborně plánovalo. Pokud jsem respektovala fakt, že se mu v určitou dobu chce spát (a podle toho se například dohadovala na návštěvách u doktorky nebo s kamarádkami), byl jen minimálně mrzutý a navíc usínal během 5ti minut. To bylo velice příjemné.

Teď když to hodnotím zpětně – byla jsem trochu cvok a uznávám, že jsem to někdy přeháněla (manžel by s tímto komentářem jistě nadšeně souhlasil). Pravdou ovšem je, že režim a jeho pevné dodržování Matýskovi od malinka vyhovoval.  Dodneška má rád celkem pevnou a alespoň v základech opakující se strukturu dne. Naopak hůř snáší náhlé změny a pokud nastanou, nějakou dobu trvá, než je přijme. Když jedeme na delší (několikadenní) dobu mimo domov, první dva dny je rozmrzelý a dokonce občas fňuká, že chce domů. Pak se rozkouká, „přenastaví“ svůj vnitřní režim na nově vzniklou situaci a před odjezdem naopak žadoní, že ještě domů nechce.

Těžko říct, zda mu režim tolik vyhovuje proto, že ho měl přísně zavedený vpodstatě od narození nebo by si ho byl tak pevně vytvořil sám bez ohledu na moji časovou obsesi a já se mu tak jen trefila do noty. Dříve jsem si myslela to první, dnes se kloním spíš ke druhé možnosti. Mám totiž pocit, že pokud by mu mé pevné dodržování časových intervalů spánku a bdění nevyhovovalo, dal by mi to najevo. On však projevoval s daným stavem věcí (až na drobné vyjímky – viz zmiňovaná příhoda s večerním koupáním) naprostou spokojenost. Zkrátka je asi konzervativní po tatínkovi :).

Barborka – miminko bez režimu

U Barušky je to úplně jinak. Díky tomu, že je druhá v pořadí, neměla jsem možnost (a už ani ambice) dodržovat režim na minutu přesně. Respektive jsem spíš čekala, co jí bude vyhovovat a podle toho jsem se rozhodla řídit.

Výsledkem je, že režim nemá. Je jí osm měsíců a prakticky jsme za celou tu dobu ještě nezažili dva stejné dny nebo svě stejné noci. Vstává kdykoli mezi šestou a půl osmou, spí dvakrát, třikrát někdy i čtyřikrát a délka jejích denních spánků se pohybuje kdekoli mezi 30 minutami a dvěma a půl hodinami. Večer usíná též v rozmezí více než hodiny. Je schopná probudit se 8-krát za noc a dožadovat se kojení, ale také spát 7 hodin v kuse. (K mému zoufalství praktikuje mnohem raději to první.)

Pokud jsem se pokoušela jí alespoň rámcově dodržovat délku doby, kdy je přes den vzhůru, dala mi rychle na srozuměnou, že usínat si bude tehdy, kdy se bude chtít jí – někdy po hodině a půl, jindy naopak po hodinách čtyřech a to se ještě tváří, že se jí spinkat vlastně vůbec nechce. Jediné, co si, jak se zdá, poctivě hlídá, je čas od kojení do kojení. Jakmile se tento interval protáhne na déle, než dvě hodiny (myšleno bdělého stavu), začne být velmi nepříjmená. Po hodinách třech spouští sirénu, za kterou by se nemusel stydět ani autoalarm.

Takže jak to vlastně je s tím režimem (respektive rituálem)?

  1. Po dvou dětetch a (v jistém slova smyslu) zmoudření si dovolím celkem s jistotou tvrdit, že asi tak jako se vším ostatním – záleží na tom, co vašemu dítěti vyhovuje. Některá miminka budou jako Matyášek, jiná jako Barunka. A pokud budete svému miminku „naslouchat“ a sledovat, co mu dělá dobře a co naopak ne, určitě brzy přijdete na to, do které skupiny patří. Já měla to štěstí, že se mi děti nenarodily v opačném pořadí. V takovém případě by Barčina nechuť k pevnému režimu a mé obsedantní dodržování časových intervalů vedlo k nespokojenosti a frustraci na obou stranách.
  2. Tudíž nepanikařte, pokud je vašemu miminku půl roku a stále žádný režim nemá. Prostě ho mít nechce.
  3. Děti nemají hodinky. A i když si chtějí dodržovat přesný režim, je vcelku na vás, kam jim ho posunete. Pokud tatínek chodí pozdě z práce, přijde mi logické, že miminko bude chodit spát později (ať si chytré knihy tvrdí, co chtějí). Pokud jste naopak zvyklí vstávat a chodit spát brzy, dává smysl, abyste tomu naučili i své dítě. Některé děti v našem okolí chodí spát v šest, jiné naopak v deset. No a co?
  4. Onen zmiňovaný pocit bezpečí a jistoty v miminku vyvolává spíš jistá posloupnost věcí (po jedné činnosti následuje vždy konkrétní činnost jiná). Tedy pokud začnete zpívat ukolébavku, dítě po určité době pochopí, že vám jde o spinkání. Pokud mu začnete uvazovat brydáček, znamená to jídlo. Napouštění vody do vaničky je zase předzvěstí koupání. Chytří autoři vám samozřejmě budou radit, co všechno byste do těchto „rituálů“ měli zahrnovat a co naopak vynechat. Kašlete na ně. Udělejte si se svým miminkem své vlastní rituály. Klidně můžete před spaním křepčit, poslouchat metal (to měla jeden čas velice v oblibě Barunka a ve chvíli, kdy se nám téměř vysypávaly okenní tabulky, spokojeně usínala), večeřet, blbnout na podlaze, zkrátka cokoli, co vám připadá správné a vhodné. Je to jen na vás (a vašem miminku).

A jaké máte zkušenosti vy?

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Barborka, Dětské čmáranice, Matyášek, Výchova a péče. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

14 reakcí na Režim u miminka … ano nebo ne?

  1. vimneok napsal:

    hezké… škoda, že to všechno člověk neví dopředu co… u nás to bylo naopak, matka chaotička, starší taky chaotička… zato mladší důsledná a režim vyžadující… byla jsem tak paf, že jsem vůbec netušila, co dělat 😀

    • Alinka napsal:

      Jojo, přesně tak … ale třeba aspoň tohle někomu pomůže. Když se dneska kouknu dva roky zpátky, říkám si, že jsem jako matka dělala spoustu pitomostí. A třeba je teď dělám zas a za další dva roky nad tím budu znova kroutit hlavou. Je zvlaštní pozorovat sama sebe, jak se mámou vlastně učím být. Nikdy by mě nebylo napadlo, že ten proces je tak těžkej.

      • vimneok napsal:

        to je přesný… je to to nejtěžší, co jsem kdy dělala… jenom doufám, že to nezvorám moc… a prvrorození to většinou tak trochu odnesou, vidím na Lilly, kolik chyb jsem u May udělala 😦 a jak jsem zbytečně prudila a řešila a láteřila… snad to jednou pochopí

        • Alinka napsal:

          Já se obávám, že ty děti jsou každé natolik jiné, že je u obou dost prostoru pro nové chyby :D. Ale to prudění se snažím odnaučovat, i když je to těžké. Kolikrát i teď způsobím zbytečný pláč a pak si to vyčítám.

  2. Witch napsal:

    V jednu chvíli jsem měla miminko, co potřebovalo tak desetkrát denně cvičit a dvě plenkové děti (starší ještě přes noc, pro jistotu, ale rychle je nechal miminku). režim se nějaký udělal v porodnici, my ještě měli pobyt sedm dnů a dítku bylo houby platno, když řvalo. Mně taktéž bylo houby platno, když jsem chtěla mít děti u sebe… Doma se to nějak posunulo a pomalu vybralo, takže jsme měli všichni zaběhnutý celkem normální režim, ale na minutu přesný ne, tolerance půl hodiny žádný problém. Tak nějak kolem poledne oběd, tak nějak kolem šesté to či ono, po obědě chrupka. Nejlepší i se mnou 😉 Postupně doba byla pravidelná, ale nešílím ani dnes na nějakou minutu. Prostě jsme zachovávali běžné normy, tehdy se leccos točilo kolem 6-12-6-19-23 nebo 24. Postupně jsme se srovnali všichni.

    • Alinka napsal:

      Hlavně nepanikařit, ono se to stejně nejak srovná (myšleno všeobecně, nejen na denní režim … to si opakuju pořád. A občas mi to i jde :D. Mohu vědět, jak staré máte teď děti?

      • Witch napsal:

        od 25. roku po 28. Když bylo nejstaršímu tři roky, tak už byl – no, nejstarší 🙂 Ale vopičáci jsou to pořád, banda jedna!

  3. Lenka napsal:

    Naši kluci (Kubík 2r, Jiřík 3m) jsou teda oba silně režimoví, ale ne ve smyslu, jak píšete – nekoupu na minutu přesně, ale dodržujeme rituály, pravidelné sledy činností atd. Režim u nás funguje spíš tak, že čas provedení rituálu přizpůsobuju potřebě prcka – kompromis mezi tím, jak je unavený a kdy bude mít hlad. Pravidelnost nás dovedla k tomu, že Jiřík už teď usíná po koupání kolem sedmé a budí se na kojení kolem jedné a kolem páté, vstává v šest s tatínkem do práce. Kubík to měl stejně. Nevím, jestli je to přístupem nebo jsou oba kluci režimoví, jak píšete. Přikláním se spíš k první variantě – poprvé jsem intenzivně už v porodnici vnímala, že pravidelnost v činnostech vyhovuje Kubíkovi i mamince. A protože se to osvědčilo, postupovala jsem podobně i u Jiříka, i když se dvěma dětmi už není důslednost tak jednoduchá. Můžu se zeptat, jestli se to u Vašich dětí projevuje i v povaze?

    • Alinka napsal:

      Přijde mi, že projevuje, a to dost výrazně.
      Matyášek je hodně konzervativní, vyžaduje od malička, aby se věci děly stále stejným způsobem tak, jak je zvyklý. Je spíš plachý, nové lidi a věci musí napřed okouknout, než je ochoten je přijmout. To se například projevuje i v jídle, novou věc mu musím nesčetněkrát zkusit nabídnout a musí vidět, že ji jedí i ostatní, a ani tak není jisté, že ji vyzkouší. Stejně tak přistupuje například i k novým hračkám. I kdybysme před něj položili nevímjakou vychytávku, jeho krabice s auty, lego a mašinky budou stále na prvním místě (i když uznávám, že to tak má asi hodně kluků:)). Připadá mi, že si všechno dopředu promýšlí, má rád řád. Také je na sebe už od velmi útlého věku překvapivě hodně opatrný, žádné kamikadze. Zkrátka má rád svůj klid, věci, lidi a činnosti, které zná a umí. Například když se učil chodit, nikdy to „nezkoušel“, třeba kolem nábytku, nikdy se nepostavil a nezkoušel si sám udělat krok bez držení. Chodil s námi tři měsíce za ruku (jinak pouze lezl) a pak se jednoho dne z ničehonic pustil a šel, do týdne běhal. Ale prostě až tehdy, kdy si byl jistý, že to zvládne. Žádné zkoušení, kdy hrozilo nějaké riziko.
      Barunka je (alespoň, co mohu soudit v jejích osmi měsících) úplně jiná ba přímo opačná. Je hodně živá, do všeho se vrhá po hlavě (někdy doslova), miluje cizí lidi a nové, neznámé věci. Všechno zkouší, ohmatává, ocucává. S příkrmy jsme bojovali jen týden, protože napřed nechápala, co po ní chci. Jakmile jí došlo, že jde o jídlo, nemáme zatím víceméně žádný problém (samozřejmě něco preferuje víc, něco míň, ale jí, to od Matýska neznám). Bylo to tak vlastně i na začátku s kojením. Matyáš dva týdny nechápal, k čemu to prso je a i potom jsme měli řadu problémů, ona se přisála hned na porodním sále a od té doby se krmí a krmí :). Pokud bych se vrátila k tomu režimu, když jsem se jí pokoušela dodržovat nějakou pravidelnost, byl z toho akorát pláč. Se zkušeností od Matyáška jsem nějakou dobu nechápala, co se děje, až pak mi došlo, že si prostě chce spát a jíst, kdy ona chce, ne kdy já si myslím, že chce. Jsem sama zvědavá, jak to bude vypadat dál.

  4. Zuzana napsal:

    Ahoj Alinko,
    náhodou jsem narazila na Tvůj článek, když jsem na googlu vložila do vyhledavače „denní režim kojence“ – již po několikáté hledám návod na mimino (nyní šestitýdenní) a nemůžu pochopit, že každý radí něco jiného.
    Ráda bych si přečetla něco jako „v 8:00 má vstávat a jíst, v 11:00 jídlo, potom tři hodiny spánek, 14:00 – 16:00 procházka venku…..) a ideálně aby si to přečetl i Honzík a pěkně se podle toho řídil 🙂
    No, Tvůj článek mě vážně pobavil, takže Ti za něj moc děkuju!
    Zuzana

    • Alinka napsal:

      Ahoj Zuzko,
      koukam, ze jsem zase s odpovedi ve velikem skluzu, promin.
      Tve slovni spojeni „navod na mimino“ zase pobavil me. Myslim, ze skutecne nic takoveho neexistuje, takze dalsim hledanim bys jen ztracela cas. Kazde dite je skutecne uplne jine a kazde to potrebuje jinak.
      Nase Barborka absolutne nemela rezim az do asi osmi mesicu. Skutecne jsem u ni vedela hodinu ani minutu. Jedine co platilo, ze chodila spat mezi sedmou a osmou, ale budila se rano v rozpeti dvou hodin a pres den spala uplne jakkoli. Kolem tech osmi mesicu se trochu srovnala na dve spani pres den, ale i tak se na to nedalo prilis spolehat. Dneska spi jednou denne a dokonce i docela casto ve stejnou dobu. Ale s Matyaskem se to neda absolutne srovnat.
      Asi ti nedokazu poradit nic lepsiho, nez hledat scesty, aby vam to vyhovovalo obema. A je treba to nehledat na internetu, ale spolecne s Honzikem v realu.
      Preju hodne zdaru a urcite dej vedet, jak vam to jde :).

  5. tornado-lou napsal:

    No, muj starsi syn nekdy nekde jako maly spolknul hodinky. Tak od 3m asi do roka byl jako naprogramovany. Ne teda presne na hodiny, ale na intervaly. Spaval presne 2h po probuzeni, spal 55-60min, jedl kazdou, hodinu, cural kazde pul hodiny rano, kazdou hodinu odpoledne. Odchylky max+- 5min. Fascinujici. Pak to trochu povolilo, ale pevna struktura dne mu vyhovuje porad. Zmeny nesnasi uplne dobre, kdyz po nem neco chci vyjimecneho, tak je nejlepsi dat si pisemnou zadost tak 3dny dopredu.
    Mladsi do toho tak nejak zapadnul. Neni tak dokonale casovany, hlavne s jidlem ne, ale predvidatelnou strukturu dne drzime porad a funguje to. Bylo hotovy pozehnani, kdyz spali po obede dve hodinky OBA DVA!
    cili za mne: nerada rikam rezim, ale hednoducha predvidatelna struktura dne, opakujici se pisloupnost cinnosti a nejde az tak o konkretni hodinu, ale o odstupy, s jakykmi na sebe veci navazuji.
    (Jinak pekny blok:-) nasla sem ho pred par dny, postupne procitam, mam temer stejne stare deti.)

    • Alinka napsal:

      Tak to mam pocit, že ty naši starší pacholci budou dost podobný. Matyáš taky nesnáší změny, jakékoli. Někdy mu trochu rouhavě přezdívám „můj malý autista“. Což není myšleno nijak zle ani vůči němu ani vůči autistům, jen by občas zapadl do těch jejich charakteristik. Ale on to má chudák aspi po manželovi, to je nejkonzervativnější konzerva, jakou znám ;).

    • Alinka napsal:

      A děkuju za pochvalu, jsem ráda, že se líbí ;).

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s