Chráněno: Barunka – čtyři a půl

Požadovaný obsah je chráněn heslem. Pokud ho chcete zobrazit, zadejte prosím nejdříve heslo:

Rubriky: Barborka, Co přinesl den

Poslouchám

Když si tak hezky sepisuju seznamy přečteného, napadlo mě probrat si i to, co poslouchám (odkazů dávám jen pár, myslím, že většinu stejně budete znát a kde ne, dá se vždy v pohodě dohledat). A třeba mi na oplátku dáte tipy, co si pustit.

Jako dítě jsem nejčastěji poslouchala písničky, které si pouštěl v autě můj táta – Plíhala, Nohavicu, Dobeše, Mládka, Jahelku, Hutku a samozřejmě Kryla. V pubertě jsem strávila nepočítaně hodin zpíváním v partě kamarádů – ve vlaku, u táboráku nebo třeba na Karlově mostě. Tehdy, těsně po revoluci, se to smělo bez jakýchkoli omezení. Seděli jsme tam na zemi a bylo nám jedno, že nás turisti očumují. Ty večery končící dlouho po půlnoci uprostřed rozzářené Prahy s kulisou šplouchající Vltavy patří k tomu nejromantičtějšímu, co jsem kdy v životě zažila. Stejně tak jako tehdy ještě zcela folkové Svojšice (a další fesťáky, ale ty Svojšky ze začátku devadesátých let byly jednoznačně nej).

Tehdy jsem poslouchala kapely, které dnes už často ani neexistují – Klíč, Máky, Poutníky (ještě s Robertem Křesťanem), Brontosaury, Nerez Zuzky Navarové. Byla jsem v Lucerně, když Spirituál kvintet slavil 30 let, i když tam Vlasta Redl na jednom z koncertů AG Fleku představoval tehdy úplně neznámou kapelu Radka Pastrňáka (no jasně, že Buty). Nejradši jsme ale chodily s kamarádkou na klubové koncerty – za dvacku (protože víc jsme často neměly) strčenou na tajňačku pokladní. Bez židle. Seděly jsme na zemi přímo pod pódiem nebo i na schůdcích k němu. Na Žalmana jsme takhle chodily tak často, že už si nás pamatoval a často to i komentoval.

Později to byla Druhá tráva, Asonance, Čechomor, Radúza. Všechno, co už jsem napsala si dodneška ráda pouštím. Včetně rádii provařených jmen jako je Aneta Langerová, Jana Kirschner, Xindl X, Divokej Bill a Tomáš Klus. Ti tátovi „folkaři“ se se mnou holt tak nějak vlečou celý život.

Z české scény mě v poslední době dostali David Stypka (jeho Jericho jsem za poslední týden slyšela snad 150x), Jananas a dvojka Kieslowski (máte-li tip na málo známé interprety podobného ražení, sem s nimi). Taky jsem si teď několikrát pouštěla celý Kudykam od Hapky a Horáčka. LeWron Orchestra je taky sázka na jistotu, ať už jejich Vichry nebo Olza. A od našich bratov se mi dobře soustředí u skladeb od Maoka.

Dětem nejraději pouštím Svěráka a Uhlíře, občas to u nás ovládne i Kašpárek v rohlíku.

V zahraničí mám malinko jinačí záběr. Jasně, takového Glena Hansarda si ráda poslechnu kdykoli, ale ti cizí písničkáři mi nějak nesedí. Nevím proč. Co ale naopak můžu?

Zaprvé nejrůznější instrumentální (hlavně klavírní) improvizace a skladby. Vanessa Mae, Kitaro, Yanni, George Winston, Ludovico Einaudi, Lorie Line, Rob Costlow a naoprosto bezkonkurenční  The Piano Guys. Pokud jste někdy viděli představení Michaela Flatleye pak určitě znáte hudbu Ronana Hardimana.

Zadruhé filmová a epická (to je boží slovo) hudba. Hans Zimmer, Yann Tiersen. Mým absolutně nejoblíbenějším soundtrackem je hudba z Posledního Mohykána od Trevora Jonese a Randy Edelmana. Skladby od Audiomachine jsou jedním z mála průsečíků mezi mým a manželovým hudebním vkusem. A nedávno jsem objevila třeba Thomase Bergersena, který jse naprosto skvělý.

A zatřetí melodičtější typy metalu. Začalo to u Nightwish (jejich Nemo, Islander nebo Kiss, while your lips are still red můžu poslouchat pořád dokola). No a pak už to jelo – Avantasia, Edguy, Apocalyptica, Tarja, Within Temptation, Lunatica. Teď momentálně naprosto ujíždím na albu Tuomase Holopainena (z Nightwish) The Life and Time of Scrooge.

Nikam nezařaditelný je pak třeba Serj Tankian.

Hudbu (ale třeba i spoustu pohádek pro děti) pouštím především přes Spotify, kde najdete skoro všechno. Na téhle vychytávce (která má samozřejmě i aplikaci do telefonu) je skvělé, že Vám sama hledá novou a neoposlouchanou hudbu podle toho, co si zrovna pouštíte.

A co byste mi doporučili Vy?

PS: Pokud ještě nemáte heslo k zamčeným příspěvkům, pište si na alincin.blok(zavináč)gmail.com.

Rubriky: Kulturní vpisky | 3 komentáře

Chráněno: Matyáš – šest a půl

Požadovaný obsah je chráněn heslem. Pokud ho chcete zobrazit, zadejte prosím nejdříve heslo:

Rubriky: Co přinesl den, Matyášek

Na klíč

Je čas. Dozrálo to a budu zamykat. Dlouho jsem koumala, jestli všechno nebo jen něco. Nakonec jsem (minimálně dočasně) zvolila druhou variantu. Ani ne tak proto, že bych internet nechtěla ochudit o svoje plky, ale spíš proto, že sebe sama nechci připravit o potenciální zajímavé čtenáře – přeci jsem mezi Vámi našla řadu spřízněných duší. Uvidíme, kolik veřejně viditelných článků zbyde. Schovat všechno se dá nakonec vždycky.

Dneškem počínaje budete pro přečtení některých příspěvků potřebovat heslo. Lepší blogočtečky by měly být schopné si jednou zadané heslo zapamatovat, takže stačí, když ho použijete jednou. Jak to funguje u přístupu přes email, netuším, ale slibuju, že se vejdu do 10ti znaků.

Mrzí mě, pokud některé z Vás můj krok naštve nebo urazí. Nicméně tenhle kousek kyberprotoru považuji za svoji osobní záležitost a cítím, že potřebuju víc soukromí. Pro sebe, své děti a koneckonců i pro ty z Vás, kteří nechcete komentovat veřejně.

O heslo si můžete napsat na alincin.blok(zavináč)gmail.com. Algoritmus jeho (ne)přidělování se asi vyvine časem. Pokud přístup nedostanete, neberte si to, prosím, osobně.

Děkuju za pochopení.

Rubriky: O blogu | 2 komentáře

V březnu …

… jsme byli nějak akční a nepobývali příliš doma. Protože jaro, takže jsme na zahradě a/nebo na hřišti. Cesta ze školky trvá baj vočko 2-3 hodiny, protože támhle klouzačka, tuhle houpačka a tadyhle kamarádi. A já si sedím na lavičce a čtu. Občas se vytřeštím, kam mi zmizely děti, ale pokaždé se zatím někde objevily. Po dlouhé zimě nás jednoduše neba sedět doma.
… jsme s Barborkou, mou kamarádkou a její dcerou vyrazily na film Balerina. Pěkné to bylo. Velmi, velmi holčičí.
… jsem poprvé v životě absolvovala magnetickou rezonanci (a pár dalších vyšetření). Bála jsem se strašně, ale snad všechno v pořádku. Trpím na občasné silné migrény, tak se má spolužačka z gymplu, neuroložka, pokoušela objevit nějakou příčinu. Nic nenašla, ale fotky mozku mám prý krásné.
… jsme bez oslavy oslavili narozeniny Matyáškova kamaráda Tomáška v Koala Café. Byli jsme tam v podstatě sami. V takových chvílích mám tyhle dětské herny i ráda. Děti se vyřádily do mrtva a já si popovídala s kamarádovou maminkou o nesmrtelnosti chrousta.
… si Barborka střihla zhnisaný oko, strašidelný kašel a ucpaný dutiny. Po odkládané návštěvě MUDr. všechny symptomy do 24hodin zázračně zmizely, aby mi paní doktorka týden na to oznámila, že z kultivace se vyklubal streptokok.
… jsem si společně s kolegy na vlastní kůži zkusila českou verzi pevnosti Boyard – TEPfaktor. Nad očekávání podařená akce. Můžu jedině doporučit. Matyáše zaujalo velmi, takže mě donutil k přísaze, že až trochu povyrostou, vyrazíme tam jako rodina. Kromě toho jsme zhlédli jeden ze starých dílů skutečného Boyardu a já si zavzpomínala, jak jsme kdysi se sestrou tuhle soutěž strašně prožívaly. A příjemným překvapením pro mě (absolutního nesportovce) bylo, že jsem fyzicky v pohodě stíhala kolegy o 10-15 let mladší (i když mě pak ještě dva dny bolel celej člověk).
… jsem o celé dva dny vylepšila svůj mnohaletý osobní rekord, protože jsem naše daňová přiznání dovalila na finančák UŽ!!! 27.3. A manžel to vůbec neocenil neb trousil cosi jako: „Zas na poslední chvíli.“

Naši kluci vyrazili na tradiční předjarní cyklozávod pořádaný kamarády (na podzimním jsem byla s dětmi já). Ujeli přes 20km a skončili sedmí (z osmi družin celkem) a druzí (ze tří dětsko-rodičovských družin).

A zatímco Matyáš s manželem podávali sportovní výkony, my s Barborkou vyrazily na vyloženě dámskou jízdu. Totiž na FlerOffline. Baruška by samozřejmě nejradši koupila úplně všechno (a já jen o trochu míň). Co mě zaujalo – ať už pro mě dosud neznámé nebo online už dlouho okukované? Vyrobeno tlapkama, SEW4HOME, papeerek, odsvetlusky, Monamy, Jou Jou, Jane Art, DOrTy, dílna Hammer a Břichopas Toys. Břichopasí Maruška Mrňávková byla hlavní důvod, proč jsem se sem vydala. Došly jsme k ní skoro až nakonec a mezitím už měla Barunka vybráno asi tak 180 hraček, které nutně potřebovala koupit. Trochu jsem setedy bála, jestli mi nějaká Maruščina panenka projde, ale zcela zbytečně. Jakmile Babu zmerčila její Kočičku, bylo jasno a jela s námi dom. Láska na první pohled. Matyášovi pak vybrala králíka Matýska od Pavly Hazuchové Kudrlové alias DOrTy, který taky slavil úspěch. A jaké oblíbence máte na Fleru Vy?

Odvelela jsem muže s dětmi na hory a sotva jsem si odbyla nezbytné pracovní povinnosti, vyrazila jsem za nimi. Oba na tom stáli poprvé. A oba sjedou kopec (byť poněkud svéráznějším stylem), Matyáš dokonce v 9 případech z 10 vyjede sám na vleku. No sportovní (ne)nadání po mě bohudík nezdědili. Já si taky trochu zalyžovala. Zkusili jsme snowtubbing – hustý!!! – já ječela hrůzou, děti nadšením. A (nechtěně načerno) sjeli půlku bobové dráhy, než jsme z ní byli vykázáni. S kamarády bylo (jako vždycky) fajn.

Po cestě z Krkonoš jsme v Bolce zavítali ještě do Muzea Škoda. Je to maličké, ale docela pěkné. Matyáš nevěřil, když jsem mu ukazovala 100, kterou jsme kdysi jezdívali. Připadala mu jako prehistorické vozidlo z dob dinosaurů.

Tvořili jsme opět jen malinko a navíc jsem zjistila, že jsem si nevyfotila výsledek :(. Tvrdý papír pomalujete celý měkými voskovkami (čím silnější vrstva, tím líp). Barunce jsem pomáhala, aby barva byla skutečně ve velké vrstvě. Přetřete černou temperou. Necháte zaschnout a silnějším špendlíkem nebo škrabátkem vyškrabujete duhové obrázky.

Do botanické zahrady v Troji chodíme každý rok. Ale v té na Albertově jsem byla naposledy snad před 30 lety. A tak jsme se sem vydali. Jelikož bylo slunečné počasí, bylo tu docela dost lidí, ale kytky byly nádherné. Matyáše pak zaujal geologický park, Barborku zase pářící se žáby (to mě teda koneckonců taky). Po cestě domů jsme to ještě vzali přes hřiště na Karláku. Děti byly po celém odpoledni tak špinavé, že jsem měla strach, aby nás nevykázali z tramvaje, ale spokojené.

Čím jsme se zabavili v březnu vloni, najdete tu.

A co jste dělali Vy?

Rubriky: Co přinesl den, Fotodeník, Jak je zabavit, Kam vyrazit | Napsat komentář