Sibiročka

Uprostřed sibiřské tajgy najde jednoho dne starý ptáčník ke stromu přivázané v kožešinách zabalené malé miminko. Holčičku, vychová a po jeho smrti se dívka vydává hledat své rodiče, přičemž zažívá mnoho dalších dobrodružství. Příběh nádherné knihy Lydie Aleksejevny Čarské mi poslední dva dny neustále přichází na mysl.

Když mi bylo asi dvanáct, vzali nás babička s dědou na letní dovolenou do Krkonoš. Celý týden lilo tak, že se nedal vystrčit nos. Zůstávali jsme po většinu času v hotelovém pokoji, kde jsme se se sestrou přitulily k babičce a děda nám příběh malé Sibiročky předčítal nahlas. Téměř bez dechu jsme naslouchaly jeho klidnému melodickému hlasu a hltaly každé slovo.

Také si vzpomínám na jinou dovolenou s prarodiči v Piešťanech. Tehdy mi bylo sedm, počasí nám pro změnu přálo a my strávili skoro celý týden na koupališti. Děda mě učil plavat a pak mi pokaždé koupil párek v rohlíku. Někdy i dva. Taky mi z klacíku a provázku pomohl udělat rybářský prut a já v piešťanském parku nadšeně chytala kapříky.

A další a další vzpomínky …

  • Jak děda po nedělním obědě obklopený celou rodinou vyprávěl své neuvěřitelné příhody z dětství a my ani nedutali.
  • Jak na nás křičel, když jsme mu jako děti dupali nad hlavou nebo když jsme při koupání cákali tak moc, že mu voda začala prosakovat stropem v koupelně.
  • Jak každé Vánoce coby nejstarší člen rodiny pronášel přípitek, v němž nechybělo přání, abychom se za rok zase všichni sešli.
  • Jak pomlouval jakékoli jiné jídlo, než které uvařila babička.
  • Jak vedl moji sestru k oltáři a přislíbil švagrovi peklo na zemi, pokud na ni nebude hodný.
  • Jak coby strojní zámečník dokázal cokoli vyrobit z kusu železa – konstrukci postele i knihovny, vstupní dveře do domu nebo třeba sekačku na trávu. Ta moji sestru jednou málem zabila, ale dědeček s ní spokojeně sekal zahradu 20 let.
  • Jak uměl krásně a procítěně zpívat. Babička vypráví, že když před více než 65ti lety s téměř hodinovým zpožděním dorazila na jejich první rande, našla ho po hlase. Seděl u řeky a z plných plic zpíval „Škoda lásky“.
  • Jak se rozčiloval, když Sparta špatně zahrála fotbal.
  • Jak s láskou a dojetím pozoroval svoje pravnoučata při hře.

Nové vzpomínky už k těmhle bohužel nikdy nepřidám. Dědeček totiž v pondělí večer umřel.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na Sibiročka

  1. To je mi líto… 😦

  2. Sedmi napsal:

    ty vzpominky jsou moc krasne…

  3. E. napsal:

    😦 Virtuálně objímám.

  4. annapos napsal:

    Jsme, a i ve stáří vzpomínáme na své dětsví a potom i na nás, snad, budou s láskou vzpomínat?

  5. Vanilka napsal:

    Je to moc smutné, ale napsala jsi to krásně.

  6. Jana napsal:

    Upřímnou soustrast. Člověk si říká, že je to přirozený, že už jsou staří, ale když to přijde, tak to stejně strašně bolí. Hlavně ta konečnost. Tak se držte co nejlíp a hezky vzpomínejte. J.

    • Alinka napsal:

      Jani dík, to je přesný. Čekáš, víš, chápeš … jenže pak stejně zjistíš, že dopředu víš prd. Na jakoukoli jinou situaci v životě se dá říct, že to přejde. Kromě smrti. Ta tak nějak nepřechází … jen přichází. A i když ta bolest časem bledne, zůstává. Navždycky.

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s