Vyklidněná …

Poslední dobou se z mnoha věcí stala povinnost, která mi nepřináší uspokojení, ale spíš stres z toho, že už zase něco musím. Je jedno, jestli je to práce (která je jinak docela příjemným zpestřením mateřských povinností), psaní blogu (které je za normálních okolností mou soukromě veřejnou radostí a potěšením), vyrábění pro děti (které mě jindy nabíjí neuvěřitelnou energií a uspokojuje mě pocit, že jsem sama zvládla něco vytvořit) nebo žehlení (které mám už od puberty ráda pro tu příjemnou vůni prádla a spoustu seriálů, které u něj zhlídnu).

Možná je to jarní únava. A možná taky ne. Nevím a pramálo na to zálěží. Dva týdny se o mě pokouší jakýsi anginoidní bacil. Vytrvale ho přemlouvám, aby zmizel odkud přišel a dal mi pokoj. Marně. Třeba mi chce něco naznačit, jako že bych mohla ubrat plyn a chvíli nechat svět, ať se třeba staví na hlavu. Beze mě.

Proto už dva týdny tak trochu sabotuju práci. Nefunguje mi poměrně důležitá aplikace, bez níž se jen těžko obejdu. Sem tam se pokusím sehnat holčinu, co by mi (údajně jako jediná) měla být schopná pomoct. Světe div se, pokaždé se trefím, když zrovna není v kanceláři. Mohla bych samozřejmě napsat email nebo jí dohonit na mobilu. Jenže já vlastně nechci. Až bude, tak bude.

Téměř ignoruju i inernet, což u mě není tak úplně normální. A taky nepíšu. Mám v hlavě spoustu nápadů a myšlenek. Abych je úplně nezapomněla, píšu si poctivě poznámky. Ale jinak? Do fotodeníčku mám za posledních 14 dní asi dvě fotky. Ještě nedávno bych byla nervózní, co já vám na ten blog dám. Teď nejsem. Mám rozepsaných hned několik článků. Někteří z vás čekají (už dlouho) na pokračování mého programového prohlášení, zbývají mi ještě minimálně dva články k aktivitám z Pytlíkajdy, chybí zápisy několika přečtených knih a taky pro Vás mám připravené třísložkové kartičky z facebookové výměny. Jenže se mi prostě teď nechce. Sama se divím, že vůbec píšu tenhle příspěvek. Asi jako omluvu. Snad ji přijemete.

Nevyrábím. Nic. Vyráběcí aktivity z jarního to do marně čekají, až na ně dojde. Čas mám, ale chuť ne. Mám pro tuhle chvíli dokonalé matky, která pro své děti neustále něco chystá a připravuje, plné zuby. A užívám si to. Nemusím totiž dělat vůbec nic. Časem snad.

Nežehlím a peru až ve chvíli, kdy dětem nemám co obléct. Jarní úklid se u nás nekonal a konat nebude. Už jsem 14 dní neluxovala a nemyla koupelnu. Zato každý večer spokojeně usedám do svého oblíbeného křesla s konvicí čaje a knížkou. Vedle mě trůní koš s obří hromadou nevyžehleného prádla a já čtu. Čtu s takovou chutí a zanícením, jaké jsem už dlouho nezažila. Hltám jednu stránku za druhou a je mi dobře. Moc dobře.

Mějte krásné jaro … a buďte v klidu! Je to skvělé …

PS: Zítra si dojdu k doktorce, aby mi předepsala antibiotika.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

13 reakcí na Vyklidněná …

  1. Lenka napsal:

    To, jak se některé naše životní situace podobají, mě začíná maličko znervózňovat 🙂 Já napsala asi před půl hodinou tenhle článek, který je vlastně o něčem podobném:
    http://maminkouposvem.wz.cz/2014/04/Vecerni.html
    Užívej si, uzdravuj se a já už se těším na všechny připravované články 🙂

    • Alinka napsal:

      Pěkný, pěkný … ale víš, že mě to už ani nepřekvapuje? Jak sama říkáš, „tohle“ rozhodně není náhoda. Jsem zvědavá, kam to povede … a docela se na to těším.

  2. Sedmi napsal:

    to se mi taky stává, a vlastně dost pravidelně, mívám záchvaty aktivity a pak se mi nic nechce, jen tak ležet a číst 🙂 btw co že to čteš? 🙂

    • Alinka napsal:

      Za těch 14 dní už jsem přečetla Gottland (http://www.databazeknih.cz/knihy/gottland-15619), Zjodějku knih (http://www.databazeknih.cz/knihy/zlodejka-knih-26831) a teď čtu Jezábel (http://www.databazeknih.cz/knihy/jezabel-172043). Až mě přejde lenora, tak určitě dám nějaký report.
      Ale jelikož mi na Den knih bez DPH hráblo a utratila jsem v knihkupectví hříšné (ale fakt hodně hříšné) peníze, tak můj momentální čtecí záchvat asi jen tak neskončí 😀 .

      • Alena N. napsal:

        JIndřiško, jaká je „Zlodějka knih“? Také jsem ji koupila v rámci akce dne bez DPH :), ale na první pokus se mi nepodařilo se do ní začíst, tak jsem se pustila do „A hory odpověděly“.

        • Alinka napsal:

          Mě se teda líbila moc. Překvapilo mě, jak vážné téma jde napsat tak nějak s lehkostí. Ale je to depka, velká depka. I když to bude Hosseini taky (soudě podle dvou předchozích knih, které jsem od něj četla).
          Určitě napíšu pár poznámek v rámci přečtených knížek. Jen se k tomu musím dostat :))).

          • Alena N. napsal:

            Já také utratila hříšné peníze, ale nakonec nejkrásnější na té akci bylo, že jsme knížky vybírali přes internet se synem a pak si je jeli do Luxoru vyzvednout. Než ale byly připravené, každý den se mě ptal, kdy už přijdou 🙂 A pak se na ty svoje jednoduše „vrhnul“, i když číst ještě neumí…

          • Alinka napsal:

            Tak to si neumím představit, jak bysme dělali. Matyáš je totiž po mě a chtěl by koupit ty knížky koupit všechny. O tom, že mají přijít nevěděl, ale když se tak stalo, zaměstnal na půl odpoledne babičku, která tu byla na návštěvě a přečetli hned dvě knížky. Nechtěl jít dělat nic jiného a hrozně ho rozčilovala Barunka, kterou to nebavilo a snažila se je oba vyprovokovat k nějaké akci :D.

  3. avespasseri napsal:

    Také se mi to poslední dobou stává… tedy poslední dobou… já mám tohle „když musím, tak radši nic“ už hodně dlouho 🙂 Ale co se mi stává poslední dobou, je to, že tak jednou týdně na mě padne chuť přestat poctivě cvičit ten svůj čchi-kung, ačkoliv ho v poslední době hodně potřebuju, protože mě udržuje v rovnováze a klidu. Bez toho je to tedy jako nebe a dudy, holt psychicky náročné období 🙂 Ale někdy si prostě řeknu, že na pohodu kašlu… asi… jinak si to neumím vysvětlit 🙂 Asi to „musím“, ať už z jakéhokoliv důvodu člověku opravdu nedělá dobře 🙂

    • Alinka napsal:

      Jojo, přesně, jakmile ze „chci“ je „musím“, tak se tak nějak vytrácí to kouzlo a člověk jede jako stroj. A to já nerada. Tak jsem si naordinovala, že „nemusím“ a je klid 😀 .
      Mimochodem, paní doktorka mě sprdla, že jsem, cituji: „s takhle hnusně zhnisaným krkem nepřišla dřív!“, takže atb jsme skutečně dostala a jdu se léčit.

  4. Vanilka napsal:

    Nenech se zahltit. Hlavně ne povinnostmi, které vlastně povinnostimi nejsou! Konkrétně psaní blogu má takovou zahlcovací tendenci. Taky jsem občas pěkně nervní z toho, že už jsem dlouho nic nenapsala a že bych tedy měla… Ale důležité je, aby nám ty naše různé aktivity přinášely radost. Takže pokud zrovna nemáš chuť, prostě to nedělej a počkej, až (jestli) se chuť vrátí. NIC NEMUSÍME!!!

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s