Stříhání je u nás opět in a tentokrát už se začíná zapojovat i Barborka (což je občas adrenalinová jízda s nejasným koncem). Podzimní stříhací proužky – staženo z Montessori Print Shop.
Opožděný dárek k narozeninám. Pro mě. Od maminky. Z mého oblíbeného Katé ateliéru.
Raznice, papír a lepidlo – zábava zaručena. Barborka tvořila srdíčkový strom, Matášek složitou lokomotivu s množstvím kol a já obyčejný strom. Použila jsem skutečné listy a vypadá to docela pěkně (ten červený autogram na pravé straně je Barborčino vylepšení).
Už když byl Matyášek maličký, hrávali jsme mu s manželem za dlouhých zimních večerů stínové divadýlko. Stačí vám tma, baterka (ideálně čelovka, abyste ji nemuseli držet) a ruce, případně nohy nebo cokoli, co máte po ruce. Po pokoji nám tak běhali zajíci, krávy, pavouci. Lezli po knihovně, po stole, po stropě. Jelikož to vzždycky mělo velký úspěch, rozhodla jsem se trochu zvětšit repertoár – pohádka Boudo, budko. Inspirace tu. Medvěd a liška se mi v původní variantě moc nelíbili, tak jsem si udělala vlastní. Pokud potřebujete šablonu, stačí se Googlu zeptat na „silouhette“ a objekt, který hledáte. Trochu složitější kousky najdete i na jedné z nástěnek mého Pinterestu. Líbilo se moc, takže určitě ještě něco přibyde.
Obarvený ocet a jedlá soda. Sypeme a pozorujeme. Zatím jsem se ještě neodhodlala k sopkám a podobným kratochvílím, protože se tak trošku bojím, že to bude všude. Ale reakce se dětem líbila moc, tak si ty výživnější pokusy schováme na léto na zahradu.
Háčkovaná kočička, kterou Barborka dostala od mé milé kamarádky Šárky. Jen tak pro radost. Okamžitě se stala nejoblíbenějším členem plyšbandu. Líbí se vám? Jestli jo, tak vyčkejte. Třeba bude nějaká „jen tak nadílka“ časem i pro vás ;).
Jeden maniak na auta v rodině způsobí, že se kolem nich točí většina her. Takhle vypadala několik dní naše chodba. Použita obyčejná washi páska. A to jsem to prosím fotila ještě v počáteční fázi, kdy to bylo vytuněné „jen“ duhovými mosty. Postupně přibývaly nejrůznější překážky jako kostky, polštáře, talíře a boty. Kluci (Matyáš a manžel) taky zkoušeli, nakolik se to dá projet autem na dálkové ovládání, ale auto ostré zatáčky moc nezvládalo. Příště to víc vychytáme, třeba jako okruh kolem gauče. Barborka nakonec cestičku použivala i sama pro sebe a zkoušela si ji projít – popředu, pozadu, po břiše, …
Alinčin blok 
Kubík teď taky pořád stříhá, ale už cíleně, po čáře… I když stříhací proužky by možná uspěly, jenže se změnou Františkova zaměstnání jsem došla o možnost bezplatného barevného tisku 😦
Dík za tip na stínové divadlo, zkusíme.
A jen tak ze zvědavosti: ten maniak na auta – jsi si jistá, že je to Matyáš a ne manžel? Já jen, že máme teď za sebou čerstvou zkušenost s tatínkovou autodráhou, která se po revizi a doobjednání dílů zase nastěhovala na půdu, protože „kluci jsou na to ještě malí“ a tatínek je špatně nesl, když mu na to šlapali 🙂
Stínové divadlo je super, hezké zpracování! Jen prosím co dělá ten obarvený ocet se sodou? Dík 😉
http://kamenurazu.blogspot.cz/
Sumi. Pokud mate nizkou sklenici nebo hodne octa, vysumi to docela dramaticky az ven. To jsou prave ty sopky.
No to je náhoda. Zrovna mám rozdělané siluety, že budu hrát stínové divadlo Budko budko! tak to honem dodělám, protože večery jsou opravdu dlouhé.
Já už taky nevím, co vymýšlet, když je takhle brzy tma. Nemáte, Lenko, nějaké další tipy?