Dovolená z pera Aghaty Christie

DESET MALÝCH ČERNOUŠKŮ – pravidla hry:
Hra je určena pro skupinu cca 10 – 20 hráčů ve věku 10 – 99 let.
Délka hry: 24 hodin – několik dnů
Pomůcky: tužka, papír, nádoba na lístečky

cernousci

Před začátkem hry:
Na papírové lístečky (3x počet hráčů) napište jména všech hráčů, s každým jménem 3 lístečky. Doporučuju barevný (na první pohled jednoznačně identifikovatelný) papír. Všechny papírky vložte do nádobky a zanechte na místě, které je všem hráčům volně přístupné a zároveň poskytuje dostatek soukromí (osvědčila se nám toaleta, tam je každý sám a času má dle libosti).
Poté vyrobte ještě druhou sadu lístečků (1x počet hráčů). Na všech bude napsáno OBĚŤ, pouze na jednom z nich VRAH (v případě, že hraje více hráčů než 10 nebo pokud potřebujte poněkud zrychlit tempo a zkrátit hrací dobu, můžete, ale nemusíte, mít vrahů více). Dejte každému z hráčů vylosovat si jeho roli ve hře. Každý se na svůj lísteček podívá, ale nikomu neprozrazuje, zda je vrahem či obětí. Lístečky vraťte do osudí (po zbytek hry už nebudou potřeba).
Pro všechny případy je vhodné předem určit OSUD – ideálně nehrajícího (nebo nejdůvěryhodnějšího) dospělého, který bude v případě nejasností rozhodovat spory a v případě rovnosti hlasů (viz dále) bude jeho hlas mít rozhodující vliv.
Je možné (nikoli nutné) stanovit časový limit hry. Ten by neměl být kratší než 24 hodin.

Cíl hry:
Každý zná svou roli. Úkolem vraha/ů je zavraždit všechny oběti a nebýt odhalen/i. Úkolem obětí je odhalit a usvědčit vraha/y dřív, než budou zabity.

Hra:
Vrah vraždí své oběti tak, že jim nastrkává lístečky s jejich jménem. V klidu (proto ta soukromá místnost) z nádobky vybírá jednotlivé lístečky a podstrkává je ostatním tak, aby každá oběť našla lístek se svým jménem. V jednom okamžiku by u sebe vrah neměl víc, než tři lístečky najednou.
Kdo najde kdekoli lísteček, MUSÍ jej IHNED rozbalit. Je-li tam uvedeno jeho jméno, je mrtev, hra pro něj končí. Do hry od této chvíle nesmí už nijak zasahovat, může pouze ostatním nastínit okolnosti své smrti – jak se k němu lísteček dostal (podobně jako by o vraždě vypovědělo policejní vyšetřovaní).
Je-li na rozbaleném lístku jméno někoho jiného, je jmenovaný pro daný okamžik zachráněn. Lísteček je zničen a vrah přišel o jeden pokus tuto osobu zabít.
Vrah se pochopitelně snaží narafičit lístky tak, aby je mohla najít právě konkrétní osoba, jejíž jméno je na lístku uvedeno – tedy nejlépe do osobních věcí (například do kapes oblečení, do spacáku, do bot, apod.). Zdá se to jednoduché, ale není. Musí zajistit, aby lísteček pokud možno nenašel nikdo jiný, ale zároveň, aby ho oběť našla co nejdříve (dát lísteček někomu do kapsy bundy, kterou si celý týden neobleče, je k ničemu). Je-li vrahů více, jednají nezávisle na sobě, měli by však vraždit pokud možno tak, aby se nepozabíjeli mezi sebou. Což pochopitelně není nic jednoduchého, vzhledem k tomu, že o sobě vzájemně minimálně z počátku nevědí.
Oběti naproti tomu lístečky hledají tak, aby se vzájemně co možná nejvíce zachraňovaly a mařily tak vrahovy pikle. Oběti mohou prohlížet zbývající lístky v nádobě (v takovém okamžiku neplatí pravidlo , že ve chvíli, kdy vidí svoje jméno, umírají), a pokoušet se tak odhadnout, kdo je zrovna „na řadě“. Musí však lístečky pečlivě vracet zpět a nesmí s nimi nijak jinak manipulovat či je samy schovávat, apod.
Pokud má některá z obětí podezření, že vraha odhalila, může svolat tribunál (tedy všechny „žijící“ hráče), kde své podezření přednese a podloží důkazy (například viděla jiného hráče, jak se ometá kolem věcí, v nichž byl později nalezen lístek). Tribunál pak rozhoduje, co dál. Buď se mu obvinění zdají nepodložená, pak se neděje nic. Nebo může důkazy přijmout a obviněného odsoudit k trestu smrti. Odsouzený přizná barvu ohledně své role. Překvapí vás, kolikrát se stane, že tribunál odsoudí nevinného. Ten je pak mrtev stejně jako by byl zavražděn (hra pro něj končí).
Tribunál rozhoduje zpravidla nadpoloviční většinou hlasů (v případě rovnosti hlasů rozhoduje OSUD, není-li stanoven pak třeba hod mincí), ale lze způsob dohadování upravit i jinak.

Hra končí, když:

  • jsou všechny oběti mrtvy, zůstává na živu pouze vrah/vrazi.
  • je odhalen a odsouzen vrah/všichni vrazi.
  • uplyne časový limit hry (pokud byl stanoven).

Fígle:
Vrah strojí nejrůznější léčky. Tváří se jako oběť. Může schovat lísteček se svým vlastním jménem a nechat někoho jiného, aby ho našel (zdánlivě se tak staví do role oběti). Může některé z obětí přinést lísteček s jejím jménem s tím, že ho někde našel a tím ji „zachránil“ (přijde tím o jeden pokus, ale získá důvěru a oběti se před ním nemusí mít tolik na pozoru). Určitě vymyslíte mnoho dalších.
Oběti si naproti tomu vzájemně kontrolují předměty předtím, než na ně samy sáhnou.  Scéna, kdy ostatní hráče necháváte prohrabávat své osobní věci dřív, než se jich sami dotknete, je při téhle hře zcela běžná. Ale pozor, i vrah se může tvářit jako nevinná ověť.

Veškerá pravidla lze libovolně upravovat a přizpůsobovat dle potřeby.

o O o

Nemám tušení, jestli přátelé mého muže hru na motivy známé knihy sami vymysleli nebo ji jen odněkud převzali.

EDIT: Hru má opravdu na svědomí můj drahý. Právě se k tomu doznal.

Faktem je, že nás v minulosti na společných akcích už několikrát velmi dobře zabavila. Na letošní zimní dovolené nás několik nezávisle na sobě napadlo, že bychom si mohli zahrát. Leč než jsme se dostali k akci, hra vypukla sama o sobě.

Začalo to už po cestě. Černou kočkou. Přecházela ve Strakonicích přes cestu. Manžel radil, ať na to šlápnu, že se otočí a uteče. Já se bála, že ji rozmáznu po asfaltu, takže jsem jela krokem. No a ona … přešla. V tu chvíli jsem naznala, že řízení z Prahy už bylo dost a předala kormidlo svému muži. Posledních 60 km jsme tak stavěli co pět minut, protože Matyášovi (zvyklému na maminčinu poklidnou jízdu) se dělalo zle. Namísto určení jsme tak dorazili s několikahodinovým zpožděním, zeleným dítětem a peprnými historkami. Říkala jsem si, že to nejhorší máme za sebou. Ha!

Skupina lidí vysoko v horách. Nikdo nemá nejmenší tušení. Devatenáct malých černoušků. Hra s osudem právě začíná. O její dramatičnost a absolutní nepředvídatelnost se postaral jakýsi agresivní bacil, který mezi nás vtrhnul a kosil jednoho po druhém. Algoritmus výběru obětí zůstal hádankou. Bylo to maso. Něvěděli jsme kdo ani kdy bude další. Zcela podlehla polovina účastníků, zbytek měl co dělat. Dvě z pěti rodin se vzdaly v průběhu a předčasně odfrčely směr domov. Škoda.

Nicméně děti při odjezdu kňouraly, že nechtějí domů a my dospělí se loučili slovy: „Bylo to super!“. Takže snad zas tak špatně nebylo.

o O o

vodasumavasumava2

  • Bobovali jsme a blbli na sněhu. Do vody jsme naházeli asi čtyři tuny sněhu (případným postiženým povodněmi se tímto omlouváme, nebyl to úmysl).
  • Na lyže se nedostal nikdo  – už při pohledu na hodinovou frontu u vleku přes webkamery Kašperských hor a Horské Kvildy nás přešla všechna chuť. Stejně tak jsme vzdali návštěvu bazénu v Sušici (už pět minut po otevření byla naplněná kapacita návštěvníků) a hrad Kašperk.
  • Stavěli jsme koráby (na jejich plavbu po tajících stružkách sněhu nedošlo neb do druhého dne nasněžilo a potůčky zmrzly), kreslili.
  • Byli jsme ve Slunečné kavárně Blanky Milfaitové. Dortíky více než vystihuje termín „éňo ňůňo“. Její marmelády si tu samozřejmě můžete pořídit v libovolném množství i příchuti.
  • I přes nevlídné počasí jsme výletili. Podél Vydry. Na Modravu. Do Kašperek (mají tu krásné infocentrum k Šumavskému národnímu parku).
  • Dali si v hospodě svíčkovou (nic moc) a uvařili si buřty na pivě i jahodové knedlíky (oboje luxusní).
  • Hrály se společenské hry a psaly domácí úkoly.
  • Povídalo dlouho přes půlnoc.
Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Dovolená z pera Aghaty Christie

  1. h napsal:

    Autora hry Ti můžu říci naprosto přesně 😉 máš ho doma. Historicky prvním vrahem (někdy v minulém tisíciletí) jsem byla já a vydržela jsem to přesně 45 minut, než jsem se běžela svěřit svému muži. A mám podezření, že jeden papírek se dosud ukrývá v jedné nejmenované ponožce. Její majitel ho totiž nikdy nenašel 😀 (i když pravděpodobnější je, že byl ex post zachráněn maminkou případně pračkou).

  2. Alinka napsal:

    Že mě to hned nenapadlo :). To taky vysvětluje, proč byl vždycky coby vrah jeden z nejúspěšnějších – má to holt promyšlený. Já myslím, že těch ztracených papírků bude výrazně víc. Posledně jsme je na chalupě nacházeli ještě po půl roce :).

  3. Pingback: V únoru … | Alinčin blok

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s