Tipy pro cestování s dětmi

Léto se blíží. A s ním i neustálé přesuny z místa A do místa B, zpátky do A, pak do C a následně Y. To všechno s potomstvem a blíže nespecifikovaným množstvím věcí, zavazadel, do kterých je v podstatě nemožný všechny ty šíleně nepostradatelný krámy nacpat. Pro někoho je cestování s dětma noční můra. Přitom stačí málo a z velkého stresu, je jen takový pidistresík, úplně maličkatý stresíček, který se dá lehce zaměnit za příjemnou cestovní horečku.

Já sama s dětma cestuju hodně a ráda už od jejich útlého věku. Cesty na chalupu ani nepočítám, tam oba poprvé byli ještě před koncem šestinedělí. S Matyášem jsem poprvé letěla do Švýcarska, když mu bylo osm měsíců. Sama. O měsíc později jsme spolu jeli do Mnichova. Vlakem. Taky sami. Pravidelně podnikám s dětmi výpady na Moravu nebo do Jižních Čech. Vloni jsem za mamčiny podpory dala východní Slovensko. Nočním vlakem. Zkusili jsme i táboření v přírodě. Kempování v zahraničí. A hlásím, že dobrý.

Pokud obecně rádi cestujete, neměl by vám to fakt, že s sebou berete potomstvo, nijak zásadně komplikovat. Pravda, štěstí přeje připraveným, ale jinak to není žádná věda. Nasbírala jsem za těch skoro šest let pár vychytávek, jak si to všechno usnadnit. Jejich výčet prosím berte jako inspirativní. V žádném případě to neznamená, že je vždy třeba dělat všechno nebo že já všechny kroky pokaždé absolvuju. Ani omylem. Záleží na konkrétní situaci, destinaci, mojí náladě v kombinaci s aktuální mírou lenosti, erupcích na slunci a směru větru. Zkrátka vyberte si, co libo, zbytek s klidem zapomeňte.

PŘÍPRAVY

  • Bez přípravy to totiž moc nejde. Tedy alespoň mě ne. Ale beru ji jako součást příjemného těšení se, a tak mi to ani nijak zvlášť nevadí.
  • Dopředu si o každé destinaci zjišťuju informace o možnostech vyžití s dětma – hřiště, muzea, bazén, zoo, …), včetně otevíracích hodin a kontaktů. Je lepší tyhle věci hledat doma na wifině, než pak smažit (zahraniční) data a prodělat gatě.
  • Stejně tak zjišťuju co nejvíc o ubytování, zejména pokud máte děti hodně malé. Bojí se dítě sprchy? Mají tam tedy vanu nebo aspoň škopek? Půjčují dětskou postýlku? Pokud ne, vejde se do pokje pohodlně ta vaše cestovní? Budete spát na dvojposteli, kde se dítě pohodlně vyspí mezi vámi nebo jsou tam palandy? Jak daleko bude z vašeho pokoje do společenské místnosti – dosáhne chůvička? A nebudete hned naproti výtahu nebo blízko baru, kde ostatní návštěvníci budou děti v noci rušit?
  • Důležité informace jako telefonní čísla, adresu ubytování, itinerář cesty, a podobně si vždycky tisknu a nespoléhám jen na mobil. Stejně tak s sebou v autě vždycky mám papírovou mapu (byť prakticky nevyjíždím bez navigace). Už se to párkrát hodilo.
  • Důležité dokumenty jako pasy, řidičáky, platební karty a pojištění je dobré si ofotit a poslat sám sobě na email. V případě ztráty nebo krádeže to může hodně pomoct.
  • Dětem pokaždé dopředu (a klidně opakovaně) vysvětluju kam jedem, na jak dlouho, proč, s kým a co se tam bude dít. Zodpovídám všechny dotazy a nechávám je mluvit do programu. Základ samozřejmě navrhuju já, ale nechávám je spolurozhodovat. Pokud já chci vidět něco, co pro ně není až tak atraktivní, vyčenžuju to s nima za něco, co zase víc zajímá je, než mě.

BALENÍ

  • Seznam věcí – miluju seznamy. Jako dítě jsem si vedla sešit, kde jsem si psala seznamy všechno možného pro ještě všemožnější příležitosti. Od té doby jsem se trochu zklidnila, ale zas né tak moc, aby seznam věcí nebyl nepostradatelnou součástí balení pro cesty delší než tři dny. Mám připravené dva základní (letní a zimní), uložené v počítači – to abych ty nejběžnější položky nemusela vymýšlet furt dokola a taky abych na něco důležitého nezapomněla. Zhruba týden před plánovanou cestou si ten který vytisknu, proškrtám, co nepotřebuju a naopak dopisuju, co potřebuju navíc. Seznam si nechávám viset na kuchyňské nástěnce a doplňuju na něj průběžně těch pár dní podle toho, jak mě jednotlivé položky napadají. Zároveň tak získám alespoň základní přehled o tom, co je třeba ještě dokoupit.
  • Stejné věci balím pokud možno stále do stejných zavazadel a v nich na stejná místa. Velká sportovní taška je tak vyhrazená na dětské oblečení, přičemž přesně vím, ve které kapse má který z nich ponožky, kde najdu pyžama a kde lékárničku, že hračky a knížky mají děti ve žlutomodrém batohu a manželovy věci jsou zase v zelenošedé tašce. Když šest let balíte víceméně furt stejně, jde to rychle a stále se orientujete.
  • Vozím pytel na špinavé prádlo. Stejně tak vždycky mám s sebou jednu větší tašku navíc. Osvědčuje se zejména při odjezdu domů, kdy už se nechci příliš crcat s balením (povětšinou) špinavých svršků a tak do ní prostě naházím zbytky, které už se jinam nevešly nebo jsem na ně přišla až poté, co už je všechno zabalené.
  • Komprimuju – lepší jedna velká taška než tři malé. V rámci velkého zavazdla můžete mít několik menších oddílů/tašek/pytlíků, abyste udrželi pořádek a přehled.
  • Kosmetiku beru jen v cestovním balení. Netřeba kupovat pořád nové, stačí si schovat lahvičky a doplňovat. Víčka přelepuju izolepou, aby se obsah po cestě nevylil.
  • Hračky si balí děti samy. Co si nevezmou, bez toho se musejí obejít. Ne, že by si napříště pamatovaly, že si to nebo ono nemají zapomenout, ale aspoň nejsem ten, kdo za absenci autíčka nebo plyšáka může.
  • V případě, že necestuju autem, balím tak, abych vše byla v případě nouze schopná odnést sama (nebo v příslušném počtu spolucestujích dospělých osob). Pro mě samotnou se mi osvědčila kombinace kufr na kolečkách + velká taška přes rameno + batoh na záda + děti vlastní batůžky. Do těhle zavazadel se dá s trochou cviku (a sebezapření) v pohodě zabalit vše potřebné i na týdenní cestu.

NA CESTĚ

  • Rodičovská KPZ – vlhčené ubrousky a/nebo mokrá žínka v pytlíku, igelitové pytlíky (na zvracení nebo sbírání bobků), láhev s vodou (na pití, omytí, ošetření), lékárnička (ta naše obsahuje minimálně náplast, desinfekci, kleštičky na klíšťata, Fenistil roll-on, prášek na bolest hlavy). Bez tohodle nevyrážím ani na hřiště natož x desítek kilometrů od domova.
  • Stejně tak má každé dítě v autě svůj polštářek a deku. Trvale vozím v autě velký rodinný deštník. Dobré je myslet i na pytlík na odpadky.
  • Dětem (i sobě) na cestu oblékám vždycky co nejpohodlnější oblečení, žádné džíny, košile a podobně. Vyžaduje-li událost hogofogo ohoz, převlékáme se až na místě.
  • Jednu kompletní sadu dětského oblečení pro každé dítě mám vždycky sbalenou někde navrchu hned po ruce. Blinkacích, čůracích, kydacích a jiných ekl příhod, kdy taková drobnost přijde vhod, máme v zásobě spoustu. Po jistých zkušenostech balím sama sobě navrch alespoň náhradní tričko.
  • Keep them feeded.“ je rada, kterou dostala kamarádka coby au-pair před cestou na dovolenou. Autorkou byla matka malých svěřenců, která evidentně věděla, co dělá. Sváča je na delší cesty totiž naprosto nezbytná. Nespoléhejte na to, že „něco“ koupíte na benzínce. Nejlepší jsou lehce ochucené křupky a ovoce. Používám nádobky/krabičky, které děti dokážou otevřít a zavřít samy, tudíž jim s tím nemusím asistovat při řízení. Hodně se nám osvědčily kapsičky do ruky (máme koupené NomNom kids, kam můžete nacpat v podstatě cokoli za výrazně nižší cenu, než kupovat jednorázovky). Nechce-li se vám do kapsiček investovat, tak vězte, že přesnídávka nebo jogurt se dá „vypít“ brčkem a ruce zůstanou neupatlané.
  • Ale pozor na zvracení. Mají-li k němu děti sklony, zkuste se několik hodin před cestou důsledně vyvarovat podávání jakýchkoli mléčných výrobků. U nás to hodně pomohlo, víc než kinderyl nebo homeopatika. A vždycky mít po ruce pytlík, ideálně připravený tak, aby ho dítě bylo schopné použít bez vaší pomoci.
  • Zábava – v autě se mi nejlépe osvědčily pohádky na poslouchání, ať už z CDčka, flashky nebo třeba z Audiotéky (kde je třeba nepřeberné možství Hurvínků a dalších pokladů). Při zastávkávh je dobré mít v autě míč, frisbee nebo švihadlo. Do vlaku se pak hodí knížka na čtení nebo nějaké busy bags.
  • V hlubinách Pinterestu jsem taky objevila nápad na dlouhé cesty. Starším dětem dát plánek s vyznačenými orientačními body itineráře, aby si samy hlídaly, jak cesta pokračuje a neptely se pořád „Kdy už tam budéééém????“. Pro menší děti lze obměnit tak, že jim připravíte pytlíčky s překvapením, které rozbalují na hlavních milnících (na hranicích, po 500km, jakmile uvidí moře, atd.).

PO PŘÍJEZDU

  • Je-li to možné, vždycky všechno vybalím ven, a to i když jsme dorazili třeba jen na dva dny. Mám tak pořád přehled o tom, co kde je. Pokud bych všechno nechala v taškách, i při sebevětší snaze (kterou mé děti ani můj muž rozhodně nevyvíjejí) v nich vznikne do 24 hodin neuvěřitelný bordel, věci budou zmačkané a přeházené, protože někdo potřeboval něco zespodu nebo, hůř, neměl nejmenší tušení, kde se daná věc nachází, takže přeryl celý kufr třikrát tam a zase zpátky, načež v hysterickém záchvatu obsah vysypal ven a následně (abych to jako nepoznala) všechno narval zase zpátky.

A na závěr ještě jedna rada, tentokrát od kamarádky žijící v zahraničí, pro niž cestování přes Atlantik se dvěma malými dětmi bylo po určitý čas téměř na denním pořádku: „Expect a freak show, anything less is a gift!

Co se pro cesty s dětmi osvědčilo u vás?

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Když dělám chytrou. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na Tipy pro cestování s dětmi

  1. Sova Pálená napsal:

    Díky za tipy, většinu také dělám stejně. Užitečná mi přijde vzláště tvoje rada – ofotit pasy a poslat si na e-mail, to před cestou určitě udělám! „Keep them feeded“ znám 🙂 Není to náhodou ode mě – přesně stejnou radu jsem dostala od své paní domací coby au-pair 🙂 A s úspěchem ji aplikuju.
    Tak šťastné letní cesty!

  2. Hanka K. napsal:

    Děkuju, jsem v tom nováček, zatím je malé čtvrt roku, ale cestujeme také neustále a je pravda, že vždy mi něco chybí a přípravami strávím většinu dne 😀 no snad si také najedu nějaký systém …

  3. Jana napsal:

    Hezky napsané, můžu jen souhlasit, ale v praxi stále pokulhávám a už jen představa balení je pro mě utrpením.J.

  4. tornado-lou napsal:

    A tak to ja su krkavci matka a kaslu na ne:-) to jsem se naucila od manzela. Ten na ne naprosto nebere ohledy a deti nejen ze to zvladaji, ale jsou naprosto nadsene:-)

    A cestovni hru si vymysleli sami – Kdo uvidi hezkou louku, muze rict jmeno dinosaura. tezko rict jak na to prisli:-)

  5. Sedmi napsal:

    Já jsem musela několikrát sbalit celou domácnost na několik týdnů do tří kufrů a tašky. Tak umím vyjít s málem 🙂 dobré jsou multifunkční věci, třeba leginy jako pyžamo, kalhoty a punčochy. Děti si taky balí svoje hračky a knihy do svých batůžků. Na cestě autem do/ze Švédska nás zachraňovaly přehrávače DVD. Taky bylo fajn vědět, kde se dá zastavit po cestě a je tam hřiště. Dávali jsme pak těch cca 1600 km v kuse…

  6. Narunill napsal:

    To ofocení cestovních dokumentů rozhodně využiji, dobrý nápad! 🙂

  7. Ela napsal:

    ty si hustá :-)) jediný co, tak mi muž ofotil doklady do telefonu, jinak já jsem chaotik, posbírám halabala co mě napadne, nekdy zapomenu to či ono, ale mě to hlavu nedělá, jsem zvyklá se sebou žít :-)) pak průběžně dokupuju na dovolené nebo výletu, to co zrovna chybí, nejčastěji ponožky a ručníky 🙂

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s