30 let

17. listopadu 1989 mi bylo 12.

Rodiče byli tou dobou v zahraničí – paradoxně po strašlivých peripetiích a poprvé v životě na západě, kam se jen o pár měsíců později mohli vydat svobodně. Mě a sestru hlídali babička s dědou.

Že se něco děje, jsem se dozvěděla až v pondělí 20. listopadu ve škole, kdy někteří odvážnější spolužáci přišli s trikolórou na tričku. Myslím, že stejně jako já příliš nerozuměli tomu, co se děje, ale bylo v tom opojné rebelství. Jelikož s ní přišel i můj tehdejší idol, uprosila jsem kamarádku, aby se se mnou o svoji stužku podělila. Hrdě jsem si ji připjala a dávala si záležet, aby si toho všiml.

Dlouho mi ale nevydržela. Naše češtinářka – zavilá komunistka – nám je vztekle servávala a hulákala tak, až se třásly okenní tabule. Učitelům (kteří na nás spiklenecky pomrkávali) si je strhnout nedovolila, ale i na ně pořvávala cosi o tom, že to nahlásí. Nikdo z nás dětí netušil komu, kam a proč.

Když se o týden později pod okny naší školy valil obří dav směrem na Václavské náměstí na generální stávku, byla už situace odlišná. Nikdo se neučil – taky jsme vyhlásili stávku (byť z mnohem sobečtějších důvodů než zbytek národa) a učitelé nám nikterak nebránili. Ani češtinářka (ta mimochodem už počátkem roku 1990 ze dne na den zmizela neznámo kam). Přes chladné podzimní počasí jsme měli zotvíraná všechna okna a mávali a pokřikovali na průvod na ulici, že „jsme s nima a taky stávkujem“. Lidé se smáli a mávali zpátky.

Jsou to jen takové útržky, ale dodneška si poměrně přesně pamatuju tu atmostféru a neuvěřitelnou energii, která z těch lidí sálala. Přestože jsme tomu za mák nerozuměli, bylo nám jasné, že se děje něco velkého.

Jedna z mých spolužaček byla vášnivou fanynkou Václava Havla. Já o něm do té doby mnoho nevěděla, ale protože její nadšení bylo nakaždlivé, nechala jsem se lehce strhnout. V den, kdy byl zvolen prezidentem trvala na tom, že musíme jít na Hrad. Na třetím nádvoří na svého prezidenta čekal nadšený dav. Prodraly jsme se až k soše svatého Jiří, blíž to nešlo. Přes vysoké dospělé jsme neviděly nic.

Ale okolostojící lidé si všimli, že kolem nich všemožně povyskakují dvě malé holky a vysadili nás na podstavec sochy. Protože je odhadem 4 metry vysoký, museli si u toho sami stoupnout na hrazení kolem, což byl docela gymnastický výkon. Dneska se docela divím, že nikdo z nás tehdy nespadl. Každopádně Havla, který z balkónu zdravil svůj národ, jsme viděly usazené mezi drakem a nohama Jiřího koně. A zase ta povznášející nálada hlučícího davu. (Ti ochotní a usměvaví dospělí nás pak bohudík zase sundali i dolů.)

Jsem Havloid a Pravdoláskař a jsem na to hrdá!

O něco později dostala ta spolužačka ještě šílenější nápad. Půjdeme k Havlovi domů. Pro podpis. A tak jsme celé natěšené na pana prezidenta vyrazily na Rašínovo nábřeží a skutečně zazvonily u jeho dveří. Pochopitelně jsme očekávaly, že nám otevře přímo on. Takže nás dost rozladilo, když to udělala ochranka. Sbalili naše památníčky, suše oznámili, ať si pro ně přijdem za týden a bylo vymalováno.

Ale podpis mám. I se srdíčkem! Sice schovaný mezi naivními malůvkami a ještě naivnějšími prupovídkami spolužaček, na zažloutlé a ušpiněné stránce dívčího památníku, ale mám. A jsem moc ráda, že jsem se tehdy nechala vyhecovat.

Teprve postupem času mi začalo docházet, jak významný byl Václav Havel člověk. A jak moc důležitý pro naši zemi. A je pro mě podstatné, aby to věděly i moje děti. Aby pochopily, co se tu před 30ti lety odehrálo a proč.

Proto jsme včera byli na Národní třídě. Zapálit svíčky, poděkovat, nasát atmosféru.

Hlavně Matyáš měl spoustu otázek. Hodně si o Sametové revoluci povídali i ve škole. V hlavě mu to neuvěřitelně šrotuje, přestože (nebo právě proto, že) to je dost těžká látka i pro dospělého, natož pro devitíletý mozek. Věřím, že ho ta zvídavost neopustí a že si časem nenechá namluvit žádné bludy.

A kéž by se podobně zlé časy už nikdy nevrátily …

PS: Z Havlových nástupců na postu prezidenta naší země je mi hodně smutno. Nicméně nedávno připustil možnou kandidaturu v příštích volbách muž, který ji ještě nedávno kategoricky popíral, a jehož si (podle některých zdrojů) přál na svém místě jednou vidět sám Havel. Toho bych volila moc ráda. Určitě máme zase naději na slušného a morálně silného prezidenta. Doufejme, že si ho ještě zasloužíme.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co přinesl den, Poznámky na okraji. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na 30 let

  1. Psice napsal:

    Mně bylo devět. Táta – komunista, nevěřil, že se to povede a máma nosila stužku a později placku OF:) Jsem z malýho města, takže u nás jsem vnímala jako revoluční hlavně to rozpoložení naší rodiny, až tenkrát jsem poprvé začala vnímat politický názor babičky, dědy, důvod, proč teta s rodinou odjela na západ. Devadesátky, který potom začaly, byly boží. Divoký a nadšený. První velký zamilování a cesta s mámou do Švýcarska za tetou. Tenkrát mi připadala jako paralelní vesmír i návštěva místního supermarketu:)

  2. avespasseri napsal:

    Mně bylo 17. O politiku jsem se nikdy moc nezajímala, Havla neznala a pamatuju si taky hlavně tu atmosféru (ano, rebelská je hezké slovo). Jako školák jsem kvitovala s povděkem, že se neučíme a že jsem nemusela maturovat z ruštiny a že jsme na vysvědčení to pololetí neměli známky z občanky. Na Letné jsem cinkala s kamarádkou. Zdá se, že můj přístup byl tak trochu nechápavý 🙂 Ale jednu věc jsem chápala zcela jistě, že to, co jsem zažila jako dítě za komunismu, byla velká lež a přetvařování. Strach mých rodičů, abych se dostala na školu. Snaha, aby se tam dostala má sestra o 4 roky předtím (protože rodiče nebyli ve straně). Byla jsem ráda a jsem ráda, že tohle období skončilo.

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s