Přečteno

Madisonské mosty (Robert James Waller)

madisonske mosty

Možná znáte film z devadesátých let s Clintem Eastwoodem a Meryl Streepovou. Viděla jsem ho kdysi a pamatuju si hlavně to, že byl dobrý a strááááášně dlouhý. No, s knihou, na jejíž motivy byl natočen, je to trochu podobné. Samotný příběh je jednoduchý – samotářský fotograf Robert Kincaid jednoho dne potká krásnou, ale vdanou, Francesku Johnsonovou. Láska jako trám. A to je vlastně všechno. Citlivé, jemné, nenáročné, tak trochu o ničem a zároveň o všem. A zdlouhavé. Podobně jako zmiňovaný film, ale když to posloucháte, zase to tolik nevadí, protože Zlata Adamovská a Ladislav Županič jsou velmi dobří (při čtení bych ale asi odložila).

Hodnocení 6/10

Nahá opice (Desmond Morris)

naha opice

Kniha stará více než 40 let a přitom neuvěřitelně zajímavá, byť místy dost náročná na čtení. Morris je zoolog. A při všem tom bádání ho jednoho dne napadlo prozkoumat nejzáhadnější zvíře ze všech – totiž člověka. Čistě z pohledu svého vědního oboru. Úmyslně ignoruje veškeré kulturní vlivy a zkoumá lidstvo jednoduše jako tvora ovládaného instinkty a dalšími nevědomými mechanismy, které jsou pro nás vlastní prostě proto, že stály u zrodu našeho vývoje. Jednotlivé kapitoly se věnují různým oblastem – potravě, výchově, sexualitě, agresivitě, atd. Dozvíte se toho spoustu a i když některé z myšlenek jsou dnes už překonané a koneckonců vliv kultury na vývoj člověka eliminovat nelze (právě proto, že jej člověkem činí), stojí to zvíře v nás, jeho projevy a potřeby rozhodně za zamyšlení. Jsme totiž ve své podstatě pořád jen tak trochu chytřejší nahá opice.

Hodnocení 8/10

Co s láskou / To nejlepší z nás (Nicholas Sparks)

co s laskou

První moje kniha od Sparkse. Neodolala jsem všem těm nadšeným čtenářským chvalozpěvům. No to jsem si tedy dala. Je celá nějaká romanticky ulepená, rádoby hlubokomyslná, ale přitom překombinovaná a od určitého bodu předvídatelná až hrůza. Poslední asi čtvrtinu knihy jsem si říkala, že to určitě nemůže dopadnout tak, jak si myslím, že to dopadne, protože by to byl konec stejným dílem kýčovitý jako nereálný. No dopadlo, no. Příběh nehynoucí první lásky, která byla zároveň tou pravou, ve kterém najdete vybuchující ropné plošiny, sígry s bouchačkama a ve finále i trochu té duchařiny (která mě vždycky strašně naštve, protože ve mě navozuje pocit, že autor netušil, jak jinak to navlíknout) zkrátka není nic pro mě. Díkybohu je to aspoň čtivé, takže když už jste jednou začali, pravdpodobně to i dočtete, protože ty tři hodinky vás nezabijou. Přesto bych Sparksovi ještě ráda dala druhou šanci. Četli jste od něj někdo něco, co byste mohli s klidným svědomím doporučit? Třeba jsem fakt jen sáhla po špatné knížce.

Hodnocení 5/10

Každá sedmá vlna (Daniel Glattauer)

kazda 7 vlna

Touhle knížkou začalo mé letní glattauerovské dobrodužství. Jedná se o pokračování knížky Dobrý proti severáku, o které jsem nadšeně psala tady. Je třeba říct, že to je pokračování vydyndané hordami nespokojených fanoušků, kterým se u Severáku nezdál konec (který mě naopak přišel brilantní a přesně takový, jaký měl být). Pokud knížku čtete s vědomím, že jejím hlavním úkolem je utěšit rozvášněný dav toužící po hepíku, určitě vás nezklame. Pokud budete čekat cokoli víc (nedejbože nějaký nečekaný dějový zvrat), budete zklamaní. Je to krátké (myslím, že sám Glattauer to chtěl mít rychle za sebou), maximálně nenáročné, styl je rychlý, svižný, vtipný. Myslím, že velký podíl na čtivosti a celkovém vyznění má i výborná překladatelka Iva Kratochvílová.

Hodnocení 6,5/10

Navždy tvůj (Daniel Glattauer)

navzdy tvuj

To, co začíná jako nevinný milostný románek, se postupně mění v příběh, který Vám místy nažene husí kůži. Judith se seznámí s Hannesem. Hannes se do Judith zamiluje a snesl by jí modré z nebe. Je do ní totiž úplný blázen. Jenže Judith se to nějak nezdá. Přátelům a rodině, kteří milého a obětavého Hannese přijali s nadšením, však nedokáže vysvětlit proč. A vlastně ani sama sobě. A pak se začnou dít podivné věci. Psychologické drama, kdy Judith bojuje o svůj zdravý rozum, se nakonec ubíralo úplně jiným směrem, než jsem původně očekávala. Což je samozřejmě z hlediska literárního správné, nicméně v tomhle konkrétním případě mě to trochu zaskočilo (to je prosím dáno mými osobními zkušenostmi s pošuky typu Hannes, nikoli chybou pana Glattauera). Příběh plyne rychle, žádné okecávání a sáhodlouhé popisy. Jazyková stránka věci mě opět ani trochu nezklamala, velice dobře se to čte a knížká Vás baví. Přečteno za necelé tři večery.

Hodnocení 7/10

Není zač (Daniel Glattauer)

neni zac

A Glattauer do třetice (tentokrát opět v překladu Ivy Kratochvílové). Příběh o tom, jak někdy stačí málo, abychom změnili něčí život k lepšímu. O tom, že i zdánlivě zkrachovalá existence, jakou je hlavní hrdina novinář Gerald Plassek, se může z bordelu svého nanicovatého života vyhrabat, pokud dostane ten správný impuls (který samozřejmě zpočátku vypadá spíš jako pořádný opruz). O tom, že nikdy není pozdě. Tři knihy stejného spisovatele a přitom každá úplně jiná. Jediné, co zůstává je lehký styl a nápad. Tahle mi kupodivu připadala nejmíň čtivá, takže jsem ji louskala trochu déle (nicméně mě ani v nejmenším nenapadlo ji odkládat, spíš jsem si ji tak trochu dávkovala). Zajímavý nápad, milý, nijak přeslazený konec, zábavné a vtipné oddychové čtení.

Hodnocení 8/10

Jak být ženou (Caitlin Moran)

jak byt zenou

Hmmm, ani po dvou měsících, které uplynuly od jejího přečtení si nejsem úplně jistá, jak se k téhle knize postavit. Moranová je feministka (myslím to čistě jako konstatování bez negativních konotací) a snaží se ostatní ženy přesvědčit, že jsou na tom stejně. A rozhodně si u toho nebere servítky. Z oficiální anotace: ….Nikdy v minulosti nebylo lepší být ženou. Máme volební právo, pilulky a od roku 1727 nás neupalují jako čarodějnice. Ale přece jen zbývá položit pár rýpavých otázek… Proč se od nás čeká, že budeme chodit na brazilskou depilaci? Měla byste zajít na botox? Je pravda, že nás muži vskrytu nenávidí? Jak máme nazývat svou vagínu? Proč bolí nosit podprsenku? A proč se vás všichni ptají, kdy už budete mít dítě? … No, pravdou je, že se na tyhle a podobné otázky kniha, která je z valné části autobiografickým vyprávěním, odpovědět poctivě snaží. Podle mě, jsou ale některé z nich buď úplně zbytečné (rozumějte neuvěřitelně pitomé a nechápu, že nad nimi vůbec může někdo hloubat), nebo je odpověď na ně (kterou Moranová předkládá jako, tadáááááá, objev století) naprosto jasná. Ale abych nebyla nespravedlivá, párkrát jsem si řekla, že ta holka má vlastně pravdu. Takže pokud jste rozumně uvažující bytost se zdravým seběvědomím, která si klidně vezme kalhotky ve stylu Bridgite Johnsové, a neštká někde v koutku nad tím, že její kolegové mají vyšší plat než ona, můžete tuhle knihu myslím s naprostým klidem vynechat. Na druhou stranu je knížka psaná docela vtipně a (až na kapitolu o potratech, která mi šla hodně proti srsti) přináší  trochu „chlapáčtější“ pohled na ten náš ženský svět, který místy nemusí být zas až tak úplně od věci.

Hodnocení 6/10

Prázdné místo (Joanne Kathleen Rowling)

prazdne misto

Svoji slabost pro JKR nezapírám. Její knihy pro mě vždycky budou skvělé, i kdyby nebyly. Tahle knížka (respektive její vlažné přijetí kritikou i čtenáři) je důvodem, proč Rowlingová začala psát sérii Cormorana Strika pod pseudonymem. A já se jí vůbec nedivím. Příběh je totiž do detailu propracovaný tak, jak je u ní zvykem a rozhodně svědčí o jejích vypravečských schopnostech. Každá maličkost je důležitá a ve finále do sebe všecičko krásně zapadne. To, že Harry Potter je Harry Potter a laťka je tím pádem tak vysoko, že se přes ni skáče špatně, je věc jiná a na kvalitě Prázdného místa neubírá nic. Podle mě tedy. Příběh malého městečka a jeho obyvatel začíná smrtí jednoho z radních. Nečekaná událost postupně spouští řadu intrik, podvůdků a osobních válek. Události se nabalují jedna na druhou, původně idylické maloměsto a spořádaní občané odkrývají sou pravou tvář. Jednotlivé postavy a že je jich řada, jsou vykreslené do nejmenšího detailu. Tím, že autorka se snaží na každém z nich najít jak to špatné, tak to dobré, nejsou tu klasičtí klaďasové a záporáci (byť někteří hrdinové jsou samozřejmě sympatičtější než jiní), jsou tu jen lidi. Lidi se svými radostmi, strastmi, libůstkami a tajemstvími.

Hodnocení 9/10

Hedvábník (Robert Galbraith)

hedvabnik

A u Rowlingové ještě zůstaneme. Druhý případ soukromého detektiva Cormorana Strika a jeho asistentky Robin je minimálně stejně dobrý jako ten první. Možná ještě lepší. Stejně čtivé, stejně promyšlené, o dost morbidnější. A zase jsem do poslední chvíle netušila kdo je vrah i přesto, že autorka v průběhu vyšetřování poskytovala řadu vodítek. Tohle mě na jejích knížkách baví asi nejvíc. Prozrazuje dost, abyste pachatele sami odhalili, ale čtení je tak strhující, že hltáte jednu stránku za druhou, aniž byste si dali oddechový čas na zamyšlení.

Hodnocení 9/19

Mimochodem JKR prý chystá nějakou novou knížku pro děti. Nevíte o tom někdo něco?

Vlak naděje (Christina Baker Kline)

vlak nadeje

Zajímavá knížka, kterou vybírala kamarádka (máme podobný vkus a čteme některé knihy v elektronické podobě zároveň). Je vyprávěna ve dvou časových rovinách – v první polovině 20. století, kdy jsou tak zvanými vlaky naděje z New Yorku odváženi sirotci k náhradním rodinám do vnitrozemí, a v současnosti, kdy stejně jako tehdy existují opuštěné děti, které hledají své místo ve světě. Příběhy malé Niamh i dospívající Molly si jsou v mnohém podobné, a byť je od sebe dělí několik desetiletí, v určitém okamžiku se protnou. A životy obou hlavních hrdinek se tak navždy změní. Je to místy trošku zbytečně rozvláčné, ale citlivě napsané, dojemné a lidské. Určitě stojí za přečtení.

Hodnocení 8/10

Poslední dopis od tvé lásky (Jojo Moyes)

posledni dopis

Další příjemná knížka, která proplétá osudy hrdinů ze dvou časových rovin, a zároveň se zamýšlí nad fenoménem manželské nevěry. Nenásilně, aniž by soudila. Zazní v ní jakoby mimochodem řada moudrých vět, kdy si říkáte „jo, to je přesně ono“. Tahle knížka je výrazně vyrovnanější než Než jsem tě poznala, bavila mě hned od začátku a rozhodně jsem ani na chvilku nepomýšlela na její odložení.

Hodnocení 8/10

Marťan (Andy Weir)

index

Určitě jste zaznamenali aktuální film s Mattem Damonem v hlavní roli. Chystám se na něj. Ale knížka byla tak chválená, že jsem si ji prostě musela přečíst ještě před tím, než se do kina vypravím. A musím říct, že tu chválu si rozhodně zaslouží. Je totiž vynikající. Už jen ten samotný nápad s astronautem nechtěně ponechaným na Marsu je skvělý. Ale to je teprve začátek. Tahle kniha je totiž ohňostrojem geniálních myšlenek a v podstatě demostrací toho, že člověk si dokáže poradit s čímkoli, pokud používá mozek a pokud se nevzdává. Navíc je to překvapivě vtipné a hlavní hrdina je sympaťák na první pohled. Čte se to samo. Jediná výtka spočívá v tom, že autor předkládá tolik chemických a fyzikálních zákonů a pouček, že pokud v tom nejste kovaní nebo si nehodláte při čtení každou třetí větu ověřovat s nějakou encyklopedií, nikdy nevíte, jestli si Vás tak trochu nevodí za nos. Ale to je nedostatek spíš na straně čtenáře.

Hodnocení 9,5/10

A co zajímavého jste za poslední dobu přečetli Vy? Doporučíte něco? 😉

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Zápisky laskavého čtenáře. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

8 reakcí na Přečteno

  1. OliMach napsal:

    Ahoj Alinko,
    dik za tipy na cteni.
    „Co s laskou“ mi pujcila svagrova a paneboze:( Dala jsem tomu sanci az do konce a to jsem nemela delat, protoze ten konec to teda po…uplne. Takze za me tak max 3/10.
    Na „Martana“ po precteni knizky pry radsi nechod. Ani ten Damon to pry nezachrani a film ma tak 40% co knizka. Ale osobne nevim, jen co jsem slysela. I kdyz ja to tak mam u vsech zfilmovanych knizek-nikdy me film uplne nenadchl, kdyz jsem cetla predtim knizku.
    Mejte se krasne, Oli

    • Alinka napsal:

      Není zač.
      Marťan zhlédnut a neviděla bych to tak tragicky. Zaprvé jsem ráda, že jsem předtím četla knížku, protože jinak bych polovinu věcí vůbec nepochopila nebo ani nepostřehla. Zadruhé se dost věrně drželi předlohy, minimálně v prvních dvou třetinách stopáže. Tu poslední třetinu pravda dost osekali (nicméně to mi zas až tak nevadilo). Opravdu si mohli odpustit jen přidanou scénu alá Ironman (jako já chápu, že efekt je efekt, ale bylo to zbytečný, trapný a totálně mimo mísu). Ale celkově se s čsfd hodnocením 82% celkem srovnám. A teda buď jsem dlouho neviděla s Damonem žádný film nebo nám nějak rychle zestárnul (což teda ani v nejmenším nevadí, naopak, jen že mě to překvapilo).

  2. jolana88 napsal:

    polemika 🙂 Madisonské mosty – je tam toho mnohem víc než se zdá. Např. i to, co vídám – slýchám – dnes a denně .. „děti Jsou to hlavní (+manžel)“ Tudíž – má právo na seberealizaci nebo ne? „promarnila“ svůj život nebo ne? Co zač stojí? atd. atd.
    PS: někdy mívám dojem, že podle „jak být ženou“ píšou onlajnové „pecky“ :/

    • Alinka napsal:

      Ale joooo, však neřikám, že to tam není. Ale je to tam hrozně schované. Než se k tomu člověk prokouše, tak se tak trochu nudí.
      Onlajnové pecky??? Teď jsem asi mimo. Zřejmě je už moc pozdě a nějak mi to nemyslí :D.

      • jolana88 napsal:

        jj – na to je ten film asi lepší. (btw: znáte Smažená zelená rajčata? ) Pecky – měla jsem na mysli články, co někdy zahlédnu na předních stránkách iDěsu, Ženy a tak 🙂

        • Alinka napsal:

          Rajčata neznám. Měla bych? Stojí za to?
          Aha, já jsem, pokud jde o klasická média, trochu mimo neb je jednoduše ignoruju. A jak tak koukám, dobře dělám :D.

          • jolana88 napsal:

            Rajčata, Gilbert Grape, Obyčejní lidé .. to je (pro mě) taková „klasika“, co neublíží. Zajímavé na tom je, jak „jednoduchá“ témata můžou být navrstvena a podávána nenápadně, a přeci má jeden o čem popřemýšlet; jsou stejná bez ohledu na dobu, která uplynula od jejich natočení

          • Alinka napsal:

            Díky za tip ;).

Budu moc ráda, za veškeré Vaše náměty a připomínky

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s